Zkusila asi deset jazyků. Španělština ji zaujala nejvíce

Hudba, španělština i pomoc druhým – tři světy, které Viola Vlasáková propojuje s přirozenou lehkostí. Studentka místního gymnázia, která letos obdržela Cenu města Pelhřimova, dokazuje, že talent může mít mnoho podob. Věnuje se dobrovolnictví, skládá hudbu, organizuje koncerty a své nadšení pro španělštinu proměnila i v benefiční projekt na pomoc školám zasaženým povodněmi ve Valencii. V roce 2024 navíc získala první místo v literární soutěži pořádané Českou iberoamerickou společností za svůj španělsko-český deník.

Váš deník Mi camino a las orquídeas (Moje cesta za orchidejemi) získal první místo v celostátní literární soutěži. Co vás inspirovalo právě k tomuto tématu?
Samotná hlavní postava Benedikta Roezla, což byl český botanik a sběratel orchidejí, který se vydal na vlastní pěst do Latinské Ameriky. Přivezl si s sebou několik rostlin. Ty ale nevydržely cestu, tak se rozhodl objevovat nové rostliny a založil si zahradnictví, kde vydělával peníze pro rodinu v Čechách. Samotný deník je složený z 80 % španělštiny a 20 % češtiny. Hlavní myšlenka za tím byla, že to, co byla fakta a plány Benedikta Roezla, to si psal ve španělštině, ale více soukromé věci, to psal v češtině, aby, kdyby mu ten deník někdo ukradl, nemohl být zneužit.

Jak celý proces soutěže vypadá?
Probíhá to tak, že máme několik týdnů na to si vlastní dílo připravit, sepsat a odeslat. Organizátoři soutěže poté vyberou ten nejlepší, dají pořadí a je vyhlášení. Soutěž je celostátní a nám to nabídla naše paní učitelka španělštiny. Chvíli jsem nad tím váhala, jestli do toho jít,  nebo ne, ale nakonec jsem řekla, že to alespoň zkusím. Letos jsem se této soutěže zúčastnila a opět získala první místo. Tentokrát jsem psala báseň, která vypráví příběh postavy, u které není specifikované, jestli to je Čech, nebo Slovák, prostě jen cizinec. Ten se inspiruje písní, kterou slyšel na koncertě a ví, že pochází ze Španělska. Na ten popud se do země vydá, s nerozmyšleným plánem, ze španělštiny toho moc neumí a pomalu objevuje nejen španělský svět, ale i ten latinskoamerický, protože v básni vystupuje spousta lidí z Latinské Ameriky. Zároveň on hledá stále tu píseň a díky ní objevuje jejich svět, protože ta píseň je metaforou k iberoamerickému světu.

Vedle literatury se vám daří i v jazykových soutěžích. Kterých olympiád už jste se stihla zúčastnit?
Opravdu olympiády jen ze španělštiny. Tento rok jsem začala ve školním kole, poté se dostala na krajské kolo. Se 100 body jsem se dostala do státního kola a tam jsem se umístila na šestém místě s 93 body. Samotná soutěž je dělaná konverzační formou, většinou se začíná monologem na nějaké téma a potom se porota doptává. Případně bývají na soutěži popisy obrázků nebo situací na zadané téma a my musíme hrát scénku. Mimo to jsem se umístila i v soutěži Talent Vysočiny, kde Kraj Vysočina odměňuje talentované žáky, kteří buď dosahují dobrých výsledků v olympiádách nebo dělají různé projekty v pěti různých kategoriích. Oceněných bylo 52 nominovaných žáků z Vysočiny a pak v každé kategorii jeden žák získal hlavní ocenění Talent Vysočiny. Do této soutěže nás nominují školy, pokud vím, tak z gymnázia jsme byly dvě. 

Jsou vaše znalosti španělštiny převážně ze školy nebo spíš samostudia?
Učím se jak ve škole, tak i doma, protože je důležité naučit se nějakou gramatiku a slovíčka, ale pak je druhá věc to trénovat i s rodilými mluvčími, opravdu konverzovat a zkoušet si to v reálných situacích. Dřív jsem využívala aplikaci Tandem, kde se studenti jazyků potkávají. Teď už jsme spíš přešli na Instagram nebo se známe právě z Česka.

Kdy vznikl váš zájem o španělský jazyk a kulturu?
Zhruba v sedmé třídě. Když byla karanténa, tak jsem se doma nudila a zkoušela se učit různé jazyky. Vyzkoušela jsem jich snad deset. Zkoušela jsem samozřejmě angličtinu, slovenštinu. Poté krátce ruštinu, ukrajinštinu, myslím, že i italštinu nebo francouzštinu. Po několika měsících jsem od každého jazyka odešla, nenaučila jsem se téměř nic. Španělština mě zaujala, líbilo se mi, jak zněla, a tak jsem se v devítce rozhodla, že nechci pokračovat s němčinou, ale vyzkouším něco nového. 

Spojila jste své jazykové a hudební dovednosti při organizaci benefičního koncertu pro školy ve Valencii. Jak tento nápad vznikl?
Myšlenka mě napadla, když jsme v listopadu měli koncert s naším pěveckým sborem Kamínkem v Kamenici nad Lipou. A právě ten koncert byl na podporu povodní na Moravě. Napadlo mě, že by byl zajímavý nápad udělat podobný koncert, ale právě pro španělskou Valencii. Prvně jsme začali shánět lidi, což byla asi nejtěžší část, a ptali jsme se, kdo by měl zájem se zapojit. Nakonec nás bylo patnáct. Z gymnázia nás bylo deset a připojila se jedna studentská kapela. Začali jsme pomalu dávat dohromady program, kde bychom vystupovali a jak to všechno zorganizovat. Trvalo to dva měsíce. Řekla bych, že to proběhlo celkem bez problémů. Generální zkoušku jsme měli v jednu, poté od tří hodin měla doprovodný program Hodina H a od pěti začal samotný koncert. Kapela Nejtvrdší materiál měla asi půlhodinový vstup a pak jsme pokračovali my jako gymnázium a obchodní akademie. Hráli jsme a zpívali různě. Měli jsme sóla, duety, tria nebo sborové písničky. Během celého večera lidé přispívali a my poté výdělek poslali do Valencie.

Se zahraničními studenty se setkáváte i jako mentor v organizaci Hodina H, kde pomáháte zahraničním dobrovolníkům. Co tato práce obnáší?
Primárně seznámit cizince s tím, jak funguje Česká republika a jaký je tady život. Tento rok tady byla většina lidí, kteří pocházejí z různých přímořských států. Je to o tom jim ukázat, jak tady funguje život, jaké máme tradice, typická jídla. Například my máme značně dřív obědy, takže to byl pro ně možná trochu šok. Pomáháme jim i s češtinou.

Vyučovala jste v dětském sboru ve vaší vesnici. Chtěla byste se věnovat výuce hudby i v budoucnu?
Asi bych ráda. Mám to jako jednu ze záložních variant. Váhám nad tím, ale nemám to ještě úplně rozmyšlené. Přemýšlím nad hispanistikou s kombinací vedlejšího oboru hudební vědy. S tím, že když si dodělám pedagogické minimum, můžu vyučovat nebo dělat průvodkyni, překladatele a s hudebními vědami se dá také pracovat, takže si nechávám možnosti ještě otevřené. 

Hudba je významnou součástí vašeho života. Ke kterému nástroji máte nejblíže?
Nejblíže asi k varhanám. Pravda, že sice nemám tolik času trénovat a je to náročné, protože varhany člověk nemůže mít doma. A zároveň jsem samouk. Ale je to nástroj, který pro mě zní nejlíp. Mimo varhany hraji v HLŠ Kamenice nad Lipou na čtyři zobcové flétny, klavír, zpívám a sama se učím na klávesy a kytaru. Já hraji spíš tak pro zábavu, protože mě to baví a učím se to, co chci. 

Máte nějaký dlouhodobý cíl nebo sen, ke kterému směřujete?
Pro mě dosud největším cílem bylo dostat se právě do celostátního kola ve španělštině, což se splnilo a podařilo, takže za to jsem moc ráda. Na další rok upřímně zatím nemám nic, protože se budu připravovat na maturitu a vysokou školu. Ale pokud se naskytne něco, tak jsem ochotná do toho jít. 

S tím vším se nabízí otázka, jak to všechno stíháte?
Většinou to mám rozvržené. Samozřejmě se nedá stíhat trénovat na všechny nástroje v jeden den, do toho se učit španělsky. Je to o tom si vše rozvrhnout pravidelně do týdne a naučit se využívat správně volný čas. Moje koníčky jsou i zároveň to, čemu se věnuji. Zároveň jsem se teď začala učit rekreačně rumunštinu.

Iva Pacnerová