Vyšly Turistické noviny. Zvou do Pelhřimova i za potomkem Haška

Ucelený letní kompas pro návštěvníky Pelhřimovska a Havlíčkobrodska je tu. Destinace Vysočina WEST vydala Turistické noviny. Dvanáct stran plných zajímavostí láká také na krásy Pelhřimova.

„Noviny jsou k dostání v Turistickém informačním centru na Masarykově náměstí, v kavárnách především v centru města a také u ubytovatelů, tedy v hotelích a penzionech,“ uvedla manažerka DMO Vysočina WEST Nela Štěpánková.

Turistické noviny letos vyšly už počtvrté. V tištěné podobě jsou k dispozici zdarma, elektronickou verzi najdete na odkaze zde.

Součástí Turistických novin je i následující rozhovor. Seznámit se v něm můžete s potomkem slavného spisovatele Jaroslava Haška.

Na pivo se Švejkem? Poslušně hlásím: Jde to

Jaroslava Haška už sice potkáte jen ve vzpomínkách a na stránkách jeho knih, ale jeho duch v Lipnici nad Sázavou pořád žije. Stačí otevřít dveře Penzionu a hostince U České koruny – a rázem se ocitnete ve staročeské atmosféře, kde má Švejk pořád své místo u stolu. A možná vás obslouží i samotný pravnuk slavného spisovatele Martin Hašek.

Vzpomenete si na moment, kdy se vám poprvé dostala do ruky kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války?
Vzpomínám si na to velmi dobře. Jako kluk jsem začínal na Neználkovi na Měsíci, pak přišly verneovky a mayovky. Jenže otec mi jednou všechny tyhle knížky sebral a místo nich mi podstrčil Švejka. Bylo mi asi devět let a bral jsem to tehdy spíš jako povinnou rodinnou četbu. Přiznám se, že mě tehdy moc neoslovil – poctivě jsem přečetl jen část a jakmile to šlo, zase jsem se vracel ke svým oblíbeným knihám.

Předpokládám, že to bylo už v době, kdy jste moc dobře věděl, že autor Švejka byl váš praděda?
Ano, to už bylo v době, kdy jsem si tu souvislost začínal uvědomovat. Ke Švejkovi jsem se vlastně dostával nejdřív přes film – dívali jsme se na něj doma. Táta byl navíc občas zván do televize, kam mě jednou vzal s sebou. Už tehdy se mě ptali na různé otázky, i když mi to v pěti letech samozřejmě moc neříkalo. Dá se ale říct, že jsem byl k té roli pravnuka postupně veden už od dětství.

Jméno Hašek je v Česku docela rozšířené. Stává se vám, že si vás lidé hned spojí s Jaroslavem Haškem, nebo je to spíš výjimka?
Upřímně řečeno, většinou ne. Lidé si moje jméno často ani správně nezapamatují – běžně z něj udělají třeba Maška. I když se představím jako Hašek, většině to hned nesepne, a to ani v souvislosti s restaurací nebo při pracovních hovorech. Jen málokdo si mě na první dobrou spojí s Jaroslavem Haškem nebo s tím, 
že jsem jeho pravnuk.

Takže se nedá říct, že by vám příjmení otevíralo dveře nebo vás naopak obtěžovalo?
Ne, vůbec mi nevadí, spíš naopak. Moje jméno lidé odjakživa různě komolili – na základce třeba na „Hašek, Šašek“. Častěji si mě ale spojovali s Dominikem Haškem, jestli náhodou nejsem jeho bratr. Někteří si mě pletou s fotbalistou Martinem Haškem. Dokonce i u e-mailu – on má adresu martin.hasek, já hasek.martin, takže se občas stane, že zprávy pro mě, skončí u něj.

Jaroslav Hašek byl bohém. Poznáváte se někdy v něm?
Určitě v něčem ano – geny se úplně vymazat nedají. Taky jsem psal, hlavně povídky nebo dopisy, když jsem byl zamilovaný nebo řešil nějaké životní věci. Vždycky mě na tom bavilo, že se člověk při psaní dokáže odprostit od reality a ponořit se do vlastního světa. Tenhle tvůrčí proces je podle mě podobný u všech autorů a mám pocit, že jsem ho dokázal aspoň trochu pochopit. Samozřejmě Hašek byl výjimečný talent, takový jeden génius v rodině stačí. A co se týče té bohémské stránky, tak řekněme, že i ta mi není úplně cizí.

Myslíte, že by byl Jaroslav Hašek rád, že vedete hospodu? K tomuto zařízení měl vřelý vztah, hospoda pro něj byla skoro institucí.
Možná by se nám spíš vysmál. Ale myslím, že by ho těšilo, že na něj lidé nezapomínají. Přál by si asi to, co každý autor – aby jeho jméno žilo dál. A to se mu rozhodně povedlo. Lidé mu dodnes nosí květiny na hrob, občas mu chodíme dávat i pivko na desku. Do rána zmizí, stejně jako flašky s alkoholem, které mu tam nosí turisti. Nejspíš je vypije místní alkoholik, ale my si můžeme myslet, že se má dobře, že si to vždycky nějakým způsobem „schlamstne“ zespoda.

Kontušovka, kmínka, čert, utopenec či talián. Podnikáte v gastronomii, máte tyto dobové speciality ve svém nápojovém či jídelním lístku?
Ano, snažíme se na tu tradici navazovat. V nabídce máme kořalky, jako je kontušovka nebo kmínka, spíš pro znalce a milovníky té doby. Když je chuť, dá se u nás ochutnat i takový malý „švejkovský“ průřez. Ze studených jídel nesmí chybět klasika – utopenci, tlačenka nebo nakládaný hermelín, který si děláme po svém. Taliány zařazujeme spíš sezonně. Není to o tom mít všechno pořád, ale nabídnout atmosféru a možnost si tu dobu trochu připomenout – a u toho si dát něco dobrého.

Stavíte i na vyšší gastronomii. Co si u vás hosté nejvíce objednávají?
Když se podívám na to, co se u nás prodává nejvíc, tak klasika prostě pořád vede. Smažený sýr a kuřecí řízek jsou stálice – u výletní restaurace to asi nikoho nepřekvapí. Hodně jdou ale i tradiční česká jídla jako svíčková nebo knedlo, vepřo, zelo. Co mi ale dělá největší radost, je fakt, že dlouhodobě nejprodávanějším jídlem je náš guláš. Vaříme ho podle dochovaného receptu, z poloviny hovězího a z poloviny vepřového masa, a říkáme mu Haškův guláš. To je pro mě takové hezké propojení s rodinnou tradicí i s dobou, ze které Švejk vychází. Snažím se do nabídky dostávat i jídla inspirovaná tehdejší kuchyní. Patří sem třeba vnitřnosti, které se dřív jedly mnohem běžněji, nebo různá jednoduchá jídla. Třeba takzvaný „kočičí tanec“ – směs uzeniny, vařených brambor, vajec a cibulky. Je to vlastně úplně obyčejné jídlo, ale má svoje kouzlo a k té době patří.

Povídáme si u vás v hospodě a díváme se na vstupní dveře. Co kdyby do nich teď vkročil Jaroslav Hašek… Co by následovalo?
Myslím, že by zamířil rovnou do kuchyně a začal by mi do toho mluvit. Určitě by kibicoval a ptal se, co to tam vlastně dělám. Možná by nakonec sám vzal vařečku a začal vařit – třeba ten svůj „kočičí tanec“.

Asi není těžké uhodnout, čím by to zapil…
Určitě pivem – a myslím, že by mu chutnalo. Dnešní piva jsou podle mě kvalitnější, takže by si přišel na své a rychle by se tu zabydlel. Možná až natolik, že by místo psaní jen seděl a vychutnával si dobré pivo. Třeba by nakonec ani Švejka nenapsal.

Kamil Vaněk