Večerníčky i Kytice. Vystoupení tanečního oboru byla úchvatná

Pohádkové večerníčky pro nejmenší, Erbenova Kytice pro starší žáky a k tomu desítky kostýmů, rekvizit i stovka účinkujících. Závěrečná představení tanečního oboru ZUŠ Pelhřimov patřila letos k největším a zároveň nejzdařilejším projektům posledních let. Jak náročné bylo celé vystoupení připravit a proč se tvůrci rozhodli vsadit právě na českou klasiku, prozradil učitel tanečního oboru Lukáš Mazač.

Kolik se uskutečnilo představení a komu byla určena?
Během tří dnů jsme odehráli celkem osm představení. Každý den jsme měli dvě dopolední vystoupení pro mateřské a základní. Večerní představení pak byla určena především rodičům našich žáků, ale také široké veřejnosti, kamarádům a všem, kteří mají rádi tanec.

Kolik žáků se do závěrečných představení zapojilo?
Zapojil se prakticky celý taneční obor, tedy zhruba sto žáků. Pro děti je závěrečné představení vyvrcholením celého školního roku, takže program připravujeme a stavíme postupně v podstatě celý rok. V představení vystoupily také absolventky tanečního oboru, které zatančily vlastní choreografii.

V programu se objevily dvě odlišné části – pro mladší děti představení inspirované večerníčky a pro starší žáky Erbenova Kytice. Jak vlastně témata vznikala?
Každý rok se snažíme přijít s tématem, které dá celému představení nějakou kontinuitu. Hledáme motiv, který propojí jednotlivé choreografie a bude fungovat jak pro mladší děti, tak pro starší žáky. Letos jsme se rozhodli inspirovat českými literárními díly.

U mladších dětí jsme zvolili motiv večerníčků, protože to podle mě patří ke klasice, kterou by měl znát každý. Starší žáci pak zpracovali Erbenovu Kytici. Vybrali jsme čtyři balady – Poklad, Polednici, Svatební košili a Vodníka – a ty jsme převedli do taneční podoby prostřednictvím choreografií.

Nakolik jste se drželi původních předloh?
V podstatě všechno, co diváci na jevišti viděli, vzniklo u nás. Zachovali jsme základní literární nebo pohádkovou předlohu, ale celou jsme ji převedli do taneční podoby. U večerníčků jsme pracovali s hudbou složenou z hlavních melodií a úvodních znělek jednotlivých pohádek. Objevily se tam motivy z Makové panenky, Boba a Bobka, Víly Amálky, Ferdy Mravence nebo třeba Křemílka a Vochomůrky. Zazněla také samotná hlavní znělka Večerníčku. Na to jsme potom navazovali choreografiemi, kostýmy i celkovou atmosférou jednotlivých částí.

Erbenova Kytice působila na jevišti velmi silně. Jak vznikalo propojení hudby, příběhu a samotného tance?
Kytici jsme zpracovali na hudbu Antonia Vivaldiho, konkrétně na motivy Čtvera ročních období. Je to další klasické dílo, se kterým se děti často setkávají už ve škole, a právě proto nám přišlo zajímavé s ním pracovat. Hudba ale nezůstala v původní podobě. Jednotlivé skladby jsme upravili tak, aby byly bližší dnešním dětem a působily moderněji. Zachovali jsme hlavní hudební motivy, které jsem dál zpracovával a upravoval. Ke každé části hudby jsme potom přiřadili jednu z Erbenových balad a vytvořili choreografii, která vystihuje její děj i atmosféru. Zároveň jsme se snažili zachovat určitou poetiku, protože balady mají samy o sobě silný a často tragický náboj.

Dětské publikum bývá velmi upřímné a bezprostřední. Jak jste vnímali reakce diváků během představení?
Nečekali jsme, že budou reakce až tak pozitivní. Děti reagovaly spontánně a bylo vidět, že je představení opravdu baví, což pro nás byla obrovská odměna. O to víc si té zpětné vazby vážíme, protože šlo asi o nejnáročnější projekt, který jsme za dobu mého působení na základní umělecké škole připravovali.

Všechno, co diváci na jevišti viděli, vznikalo u nás – od choreografií až po kostýmy a rekvizity. Na projektu navíc nespolupracoval jen taneční obor. Velkou roli sehrál také výtvarný obor. Některé kostýmy vytvořila žákyně Tatiana Kašparová společně s paní učitelkami Hanou Kašparovou a Radkou Zajícovou. Společně jsme se snažili vytvořit nejen taneční a hudební zážitek, ale i silnou vizuální stránku celého představení.

Po osmi velmi vydařených představeních by asi byla škoda celý projekt uzavřít. Přemýšlíte o repríze nebo dalším uvedení?
Teď to ještě nedokážu s jistotou potvrdit, ale je pravda, že jsme se o tom bavili. Odezvy diváků byly opravdu nádherné. Byl bych moc rád, kdyby se představení ještě někdy uvedlo. Vzniklo za tím obrovské množství práce a myslím si, že by bylo hezké, aby si to děvčata mohla ještě jednou zatančit a aby celé představení viděli i další diváci.

Kamil Vaněk, foto Karla Bradáčová

Zobrazit další fotografie (4)