Urbář oživuje příběhy z osmnáctého století

Pelhřimov letos slaví 800 let své existence. A k oslavám se připojila i kniha, která čtenáře vrací do osmnáctého století. Urbář královského města Pelhřimova a jeho panství z roku 1760 není jen hospodářským záznamem, ale i svědectvím o životě tehdejších obyvatel města. Publikaci přeložil a upravil PhDr. Zdeněk Martínek, CSc., který z původního urbáře vytvořil čtivého průvodce místní historií. „Text je upravený tak, aby se v něm čtenář orientoval. Jsou tam vyprávěcí kapitoly, které ho provedou životem tehdejšího Pelhřimova,“ vysvětluje autor. 

Na začátku se nabízí otázka, co to znamená urbář?
To je kniha hospodářského charakteru, tedy soupis majetku města a zdrojů, ze kterého městské pokladně plynuly nějaké příjmy. Ale Fuchsův urbář má ještě druhou stránku, která je atypická. Autor do něj vložil své vlastní poznámky, dokonce i nějaké historické výpisky. Tudíž plní svým způsobem 
i úlohu pamětní knihy z poloviny osmnáctého století.

Zmínil jste původního autora urbáře Fuchse. Dokázal byste popsat, kdo to byl? 
Augustin Ignác Fuchs byl pelhřimovský ranhojič. To znamená, že provozoval chirurgickou praxi - ošetřoval rány, trhal zuby a podobně. Vystudovaný lékař nebyl, protože v té době ani univerzitně vzdělaní lékaři nebyli. Zároveň to byl také městský konšel, takže člen městské rady. Protože to byl člověk vzdělaný, byl zvolen, aby urbář sestavil. Musel se ponořit do městského archivu a prostudovat i několik set let staré dokumenty. 

Jak vypadalo Fuchsovo Pelhřimovsko?
Pelhřimov býval královským městem, což znamenalo, že byl zároveň vrchností poměrně rozsáhlého panství. Do jeho správy tehdy patřilo více než třicet vesnic. Z toho vyplývalo, že městská rada neřídila jen záležitosti samotných měšťanů, ale měla na starosti i poddané. Plnila tedy funkce, které bychom dnes rozdělili mezi několik různých úřadů – spravovala majetek, zajišťovala politickou správu, vydávala nejrůznější povolení a potvrzení. Zároveň fungovala jako soudní orgán. A protože Pelhřimov byl královským městem s kvalifikovanými úředníky, disponoval dokonce i hrdelním právem. To znamenalo, že městská rada mohla vynášet rozsudky smrti a měla vlastního kata. Pravomoci tehdejší městské správy tak byly skutečně mimořádně široké.

V čem je urbář zajímavý pro dnešního čtenáře?
Urbář obsahuje mnoho důležitých informací a zároveň nám přibližuje způsob myšlení našich předků. V textu je například zaznamenána i pověst o vzniku Pelhřimova, ale v její barokní verzi, která se mírně liší od dnešní. Dále popisuje, jaké budovy se ve městě nacházely, k čemu sloužily, a ukazuje nám město způsobem, jakým si ho obvykle nepředstavujeme. Zmiňuje se například o funkcích městských bran, o tom, jak se dohlíželo na vstup do města, nebo že se v branách skladovalo obilí. Urbář nám tak poskytuje nový pohled na naše město i na samotné fungování místního panství. Kromě života ve městě se zmiňuje také o počasí a můžeme vidět, že i tehdejší lidé vedli diskuse o úrodnosti půdy.

Jak jste jako  historik postupoval při práci na urbáři?
V tomto případě nešlo ani tak o práci historika, jako spíše o práci editora. Ačkoli tyto činnosti spolu úzce souvisejí, přece jen se v mnohém liší. Nejprve bylo potřeba urbář přepsat, což nebylo příliš složité, protože je napsán poměrně kaligraficky. Poté bylo nutné ho přeložit, k čemuž je zapotřebí určité zkušenosti s prací s německými texty. Němčina se totiž v průběhu času vyvíjela, a tak není lehké jazyku urbáře hned porozumět. Je proto nutné se v textu orientovat i po stránce dobových reálií. To byla tedy první část práce – urbář přeložit co nejpřesněji, aby nedošlo ke zkreslení původního obsahu. Bylo důležité používat přiměřené výrazy, které text přiblíží současnému čtenáři, ale současně ho neposunou jinam, než kam patří. Zároveň jsem pracoval i s druhým dílem urbáře, který se týká především záznamů o darech pro kostely. Základem je samozřejmě samotný text urbáře, doplněný o údaje z dalších pramenů, aby se zvýšila jeho celková komplexnost a čtenář si mohl vytvořit ucelenější obraz o dané době. Urbářem jsem se zabýval různými způsoby už řadu let, ale samotná práce 
na edici trvala přibližně dva roky.

Iva Pacnerová

Pro zájemce je Urbář královského města Pelhřimova a jeho panství z roku 1760 k dostání v Turistickém informačním centru na Masarykově náměstí a na webu www.pelhrimakshop.cz.