Trčkové a jejich vrchnostenská správa nad městem a okolím

Konec radikální fáze husitské revoluce po bitvě u Lipan v létě 1434 znamenal nejen dočasné zklidnění rozháraných poměrů v českých zemích, ale konkrétně pro Pelhřimovsko i potvrzení významných změn, ke kterým zde v předchozí době došlo. Krátce po Lipanech se zdejší arcibiskupské panství po dohodě dosavadní zápisné vrchnosti s panovníkem dostalo na více než sto let do držení jednoho z nejmocnějších a nejbohatších rytířských rodů v tehdejších Čechách.

Od listopadu 1437 se novým pánem na červenořečicko-pelhřimovském panství stal Mikuláš Trčka z Lípy. Tento významný příslušník rytířského stavu původem z východních Čech byl kališnického vyznání a patřil ke skupině osob, které na majetkových přesunech způsobených revolucí nesmírně zbohatly. Sám Trčka ve svých rukou shromáždil rozsáhlou a téměř celistvou državu, ke které patřilo mnoho významných panství i menších statků. Mnohé z nich původně náležely církevním vrchnostem, což byl i případ Řečicka a Pelhřimovska. Postupně vytvořil na pomezí východních, středních a jižních Čech se západní Moravou doménu, která byla téměř státem 
ve státě. Zatímco tradiční centra nově nabytých panství a statků Trčka ponechal zpravidla beze změny, svým rodovým sídlem a centrem celé državy udělal hrad v Lipnici nad Sázavou, který postupně dobudoval v rezidenci srovnatelnou s Jindřichovým Hradcem nebo Českým Krumlovem.

Nová pelhřimovská vrchnost byla tedy stejně zámožná, jako bývali v předchozí době pražští arcibiskupové. Ačkoli se Trčka prostřednictvím nově jmenovaných „ouředníků“ ihned ujal plné vlády nad městem i jeho okolím, i on zůstal velkorysou vrchností, která se nepotřebovala pídit po každém krejcaru a zpeněžovat poddaným jakoukoli i tu nejméně výnosnou živnůstku. Avšak krátce po jeho smrti (+ 1453) byli jeho synové vyzváni (jako všechny ostatní zápisné vrchnosti v celých Čechách), aby předložili v královské kanceláři ke kontrole zástavní listiny. Od roku 1454 bylo řečické panství rozhodnutím krále Ladislava Pohrobka rozděleno na dva rovnocenné díly, z nichž řečický připadl pánům ze Stráže a pelhřimovský byl ponechán Trčkům.

Na základě této změny se za Buriana Trčky z Lípy (+ 1468) a jeho bratří Zdeňka a Mikuláše st. centrem nově vzniklého pelhřimovského panství stalo město Pelhřimov a od té doby pravidelně v některém z nejvýstavnějších domů na Rynku (dnes Masarykově nám.) sídlil vrchnostenský správce statku označovaný jako „ouředník“ nebo „purkrabí“. Za trčkovské vlády se jich tu vystřídalo několik, ale výrazněji se do místní historie zapsali pouze někteří. Purkrabí spravovali v prvé řadě okolní venkov a jeho obyvatele. Do vnitřních záležitostí města, které se spravovalo na základě městského práva a souboru svých výsad de facto samo, zasahovali jen výjimečně. Zde bylo jejich povinností dohlížet na vyrovnané finanční a majetkové hospodaření, na řádné odvody vrchnostenských platů a královských berní a dále na pořádek a bezpečnost, pokud byli městskou radou požádáni o pomoc. Jménem vrchnosti zde vykonávali hrdelní a trestní právo, ale vždy v součinnosti s místním městským soudem. Současně purkrabí zprostředkovali styk poddaných s vrchností a zhruba po roce v jejím zastoupení obnovovali pelhřimovskou městskou radu, která si za Trčků pořídila své první úřední sídlo - radnici.  

Sami Trčkové do města přijížděli jen zřídka. Většinou je sem přivedla nějaká složitá soudní kauza nebo spory s okolními vrchnostmi, ale někdy se mohlo jednat i o akty jejich „milosti“ vůči poddaným, jako když na jejich prosbu asistovali při odkupu dědičné rychty do vlastnictví městské obce (kolem r. 1520), když na žádost Trčků panovník městu potvrdil veškeré starší výsady, práva a držby (Jiří z Poděbrad, r. 1468), případně jim udělil nějaké nové privilegium, nejčastěji tržní (Vladislav II. Jagellonský, r. 1503) - listiny jsou přiloženy na fotografiích. Další práva pelhřimovské městské obci několikrát přidali i sami Trčkové, nicméně své vrchnostenské výsady si dokázali střežit žárlivě a uměli nekompromisně až tvrdě zakročit proti každému, kdo by do nich jakkoli zasáhl.

Taková zkušenost čekala na samém konci 15. století na pelhřimovského rodáka a měšťana známého pod jménem Eliáš z Častrova. Eliáš dosáhl vysokého vzdělání. Byl činný u zemských úřadů v Praze, kde se oženil a usadil. Na základě privilegia arcibiskupa Konráda z Vechty pro Pelhřimov z roku 1416, které měšťanům udělilo právo svobodného odchodu z panství a stěhování se do města i z města, si nechal kolem roku 1479 od městské rady vystavit tzv. výhostní listinu. Po jejím předložení byl přijat za pražského měšťana. V královských službách značně zbohatl a byl tak úspěšný, že byl dokonce v říjnu 1498 králem Vladislavem II. Jagellonským povýšen do šlechtického stavu. 

A právě tehdy se Mikuláš st. Trčka z Lípy (+ 1509) rozpomněl na jeho původ, a nechal ho na základě sněmovního usnesení z roku 1497 zemským soudem stíhat jako svého poddaného uprchlého v uplynulých třiceti letech bez souhlasu a povolení pozemkové vrchnosti do královského města. V únoru 1499 proběhla stání před zemským soudem, kde se Eliáš zaštiťoval textem zmíněné arcibiskupské listiny, ale stalo se něco, co nečekal. Zemský soud zpochybnil, že by privilegium odchozím měšťanům dávalo osobní svobodu a po výslechu svědků, většinou pelhřimovských měšťanů, byl vynesen zdrcující rozsudek. Pelhřimovští konšelé přísežně vypověděli (patrně na nátlak vrchnosti), že takové právo nemají a neužívají je, načež zemský soud Eliáše odsoudil jako zběhlého poddaného a vydal ho Trčkovi.

Tehdy bylo pelhřimovským měšťanům Konrádovo privilegium zabaveno a zmizelo, přestože je v platnosti několikrát potvrdili čeští králové. De iure se tak Pelhřimovští kromě poddanství Trčkům sami a dobrovolně přihlásili i k tzv. člověčenství. Trčkové si byli vědomi křivdy, kterou na nich spáchali, takže jim vydali několik listin na různé majetky a dílčí práva. Nicméně ještě kolem roku 1570 v době sporu mezi pelhřimovskou obcí a Karlem z Říčan neopomněl tuto událost zaznamenat v tzv. Knize o koupi pelhřimovského statku její jménem neznámý autor a za tento velmi neuvážený a zbabělý krok tehdejší pelhřimovské konšely dodatečně proklel.

Vláda Trčků nad městem se nachýlila ke svému konci po polovině 40. let 16. století. Tehdy se rodina ocitla ve spirále astronomických dluhů a ve vleku dlouhých majetkových sporů. Se souhlasem panovníka proto Vilém Trčka z Lípy 16. prosince 1549 pelhřimovské panství s městem a s veškerým příslušenstvím prodal členovi panského stavu Adamovi Říčanskému z Říčan, čímž se začala psát nová a velmi dramatická kapitola pelhřimovských dějin.

Lenka Martínková, Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích