Při učení cizích jazyků záleží na motivaci, říká Štěpán Sedlák

Dokud člověk nevidí smysl v tom učit se cizí jazyk, tak je jasné, že mu to nepůjde, říká student gymnázia Štěpán Sedlák, který se letos stal nositelem Ceny města Pelhřimova. Zajímá se mimo jiné o angličtinu, němčinu, hindštinu či esperanto a podařilo se mu vyhrát celostátní konverzační soutěž v ruském jazyce. 

Jak jste se k zájmu o jazyky dostal? 
Dovedlo mě k tomu esperanto. U toho mě nadchla myšlenka, že má spojovat celý svět. Jeho základem je slovní zásoba z různých evropských jazyků a slouží tak jako dobrý základ pro další studium. Má gramatiku hlavně 
z latiny, takže se často shoduje i s angličtinou a francouzštinou. Jsou tam i další slova, třeba právě z ruštiny.  

Má esperanto uplatnění v praktickém životě?  
Tady v Pelhřimově esperantem moc lidí nemluví, ale uplatnění má, protože na internetu je obrovská komunita. Každý rok se konají sešlosti v různých zemích světa, vydávají se časopisy a zakládají různé organizace. Mimo jiné jsou i křesťani, co mluví esperantem, takže věřím, že to může spoustu lidí sbližovat a předávat myšlenky. 

Soutěžil jste v ruském jazyce. Momentálně doba tomuto jazyku nepřeje. Nemáte k ruštině odpor, když uvážíte situaci na Ukrajině? 
Já to tak nevnímám. Pro mě jazyk není politika a většinou ani ta země. Hlavní je, jak zní a jak se mi líbí jím mluvit nebo jaká se v něm píše literatura. 

Které ruské autory například čtete? 
Teprve začínám, protože většina knih používá složitější jazyk, ale nejvíce jsem si oblíbil Čechova. Rád čtu 
i zkrácená díla klasiků, protože to zabere míň času. 

Co je pro vás největší osobní úspěch? 
Záleží na tom, co bych měl považovat za úspěch. Nejspíš, že jsem začal doučovat děti ze základní školy angličtinu a chtěl bych doučovat i ruštinu. Zároveň začínám vyučovat češtinu Ukrajincům, takže to je asi můj úspěch, že můžu svoje znalosti předávat dál.   

Při komunikaci s Ukrajinci využíváte ruštinu nebo se jí vaši studenti vyhýbají?  
Zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by se ruštině bránil, protože doučuju děti. Dřív jsem doučoval i přes internet, ale je to docela problematické, protože lidem nevidíte do tváře a nevíte, co si myslí. V budoucnu bych rád doučoval více lidí a třeba i dospělé.  
  
Vyučují se podle vás jazyky na českých školách dobře?  
Obecně to nejde říct. Myslím si, že aby se člověk naučil úspěšně nějaký jazyk, tak ho musí používat co nejvíc. Například si najít kamaráda z ciziny, a to škola všechno nemůže zajistit. 
  
Jste hodně v kontaktu s lidmi z ciziny?  
Byl jsem dřív hodně v kontaktu. Založil jsem server na jedné sociální síti,  kam se přidávali lidé z mnoha zemí, mimo jiné z Ameriky, Indie a Ruska. Teď už udržuji kontakty jenom s kamarádem z Ruska a s kamarádkami 
z Ukrajiny a Španělska. 
  
Přerůstá to v nějaké přátelství, že byste je dojel navštívit nebo nemají oni zájem přijet do Pelhřimova?  
Jsme všichni ještě příliš mladí a ty možnosti nejsou zas tak velké. Sejít se teď s někým z Ruska nebo z Ukrajiny není jednoduché.  
   
Je nějaký jazyk, o němž víte, že se ho rozhodně nechcete učit?  
Napadá mě sanskrt. Jako jazyk se mi velmi líbí, protože je úplně jiný než všechny evropské jazyky a je velmi starý. Ale když jsem viděl jeho gramatiku, tak jsem si říkal, že  bych to nezvládl a bylo by to demotivující, takže jsem to dopředu vzdal.
  
Co přesně je sanskrt? 
O sanskrtu se říká, že je to matka všech jazyků ve světě. Je to jazyk, kterým se psaly velké indické spisy. V dnešní době slouží zájemcům, kteří si chtějí přečíst některá ta díla a dozvědět se víc vedlejších významů nebo různé výklady spirituálních a historických děl. Mluví se jím jen v několika malých oblastech v Indii, takže uplatnění moc není. Vzhledem k tomu, že je sanskrt založený na přesných pravidlech a nejsou tam skoro žádné výjimky, tak se podle některých zdrojů uvažuje o jeho využití pro umělou inteligenci v NASA.  

Zajímáte se i o smyšlené sci-fi jazyky? 
Abych se přiznal, moc ne. Žánr sci-fi je fajn, ale nejsem velký fanoušek a v tom případě by to nemělo moc smysl. Ale smyšlené jazyky jako takové mě zajímají. Například existuje jazyk toki pona a ten je také vymyšlený. Oficiálně má jenom 120 slov a jeho účelem je omezit myšlení na zbytečné věci. Člověk pak nebude myslet moc složitě 
a odpočine si. Je to spíše jenom pro nadšence na internetu. 

Jaký volíte postup, abyste se naučil nějaký jazyk?  
Od prváku jsem zkoušel různé metody. Učit se pasivně, to znamená jenom číst a koukat na videa, moc nezabírá. Chce to si k tomu sednout a obětovat tomu aspoň hodinu denně a aktivně se učit. Mluvit se sebou za mě pomáhá rozhodně nejlíp, jakkoliv divně to zní (smích).  
  
Co považujete za nejtěžší na celém procesu učení jazyka? 
Záleží na tom, jaký přístup si k tomu zvolím. Jestli se učím sám, podle učebnice, nebo jestli mi s tím někdo pomáhá. Pro mě nejtěžší moment nastává, když se ocitnu na hranici střední pokročilosti. To pak musím změnit metody učení nebo najít nové zdroje. Někdy je to demotivující, ale stojí to se za ní dostat. 

Využíváte internetové aplikace typu Duolingo? 
Aplikace používám, ale spíš když se chci dozvědět něco málo o dalších jazycích. Třeba těch exotičtějších. Na vyšší úroveň to s nimi moc nefunguje. Jsou dobré spíše jenom na základní fráze a seznámení, takže preferuji papírové učebnice. 

Máte už plány, co budete dělat po střední škole? 
Samozřejmě jako student gymnázia budu muset na nějakou vysokou školu. Nevím, jestli přímo studovat jazyky, ale zaujala mě religionistika a filozofie. To trochu souvisí i s těmi jazyky. Ale v budoucnu, kdo ví. Radši nemám žádné očekávání. Stejně tak jako jsem netušil, že vyhraji  soutěž v ruštině, a že dostanu Cenu města Pelhřimova, tak se může stát vlastně cokoliv.  

A vaše budoucnost v jazycích? 
Chci se více zajímat o hindštinu. Je o něco exotičtější, takže uplatnění by pravděpodobně nebylo nejlepší, ale uvidím, třeba ještě něco přijde. U angličtiny a ruštiny bych chtěl dosáhnout dokonalosti a dostat se opravdu na tu úroveň vyšší pokročilosti. Hlavně kvůli jejich uplatnění. Pak jsou jazyky, v nichž bych se chtěl dostat na úroveň středně nebo mírně pokročilého. Kvůli cestování nebo jenom tak ze zvědavosti.  

Iva Pacnerová, studentka Gymnázia Pelhřimov a spolupracovnice redakce Pelhřimovských novin