Dnes je 30.05.2024

Svátek má Ferdinand

ikonka pocasi 10°C - zataženo

Pelhřimov

Naděje na olympiádu žije, ví Dominika Hronová

Naděje na olympiádu žije, ví Dominika Hronová

Když na konci ledna stoupala na pódium v kulturním domě Máj, prožívala známé pocity. Taekwondistka Dominika Hronová Cenu města Pelhřimova obdržela už potřetí. Jak ale říká, váží si jí. „Pro mě je to stále velká čest. I když bydlím v Praze, stále to beru tak, že moje město je Pelhřimov.“

Povídáme si pár dnů po Velikonocích. Jak jste je strávila? Byla jste v Praze, nebo jste se zajela domů k rodičům?
Bylo to tak půl na půl. Do Pelhřimova jsem se dostala až v neděli. Před tím jsem se musela zavřít v Praze v bytě, protože právě píšu diplomovou práci. Byla jsem trochu ve skluzu, takže jsem to musela dohnat. Velikonoční pondělí jsem si ale užila doma. Bylo to fajn.

Říkáte to, jakoby to byla vzácnost. Do Pelhřimova moc nejezdíte?
Domů se vracím ráda, ale moc mi to nevychází. Obvykle tak jednou za dva nebo tři týdny. O to víc si toho vážím a užívám si to.

Pomůže četnosti vašich návštěv výsledek olympijské kvalifikace, v níž se vám postupovou pozici vybojovat nepovedlo? Budete mít teď na rodiče a kamarády více času?
To si nemyslím. Vlastně pořádně nevím, v jaké situaci teď jsem. I když jsem skončila třetí a postup mají zajištěný jen první dvě, stále jsem vedená jako náhradník. Vzhledem k tomu, že jedno z účastnických míst vybojovala Ruska, a všichni víme, jak je to s účastí těchto sportovců na olympiádě  nejisté, stále je tu varianta, že do Paříže pojedu. Z hlediska tréninků se pro mě nic nezměnilo. Moje příprava je stejná, jako kdybych měla na olympiádě účast zajištěnou. Krom toho mě čeká v polovině května mistrovství Evropy. 

V hlavě to tedy máte nastavené tak, že velký olympijský sen je stále živý?
Beru to tak. Neříkám, že s tím vyloženě počítám, ale tam někde uvnitř si naději na účast na olympiádě přiživuji. Pro mě to funguje jako motivace do další práce. Žene mě to dopředu, dává mi to energii.

Už jsme to zmínili. V olympijské kvalifikaci jste skončila na první nepostupové příčce. Přesto třetí místo bylo v tu chvíli nejlepším českým výsledkem historie. Jak na turnaj v Bulharsku nahlížíte?
Zcela zodpovědně mohu říci, že jsem ze sebe dostala maximum. Hodně jsem udělala už v přípravě, byla jsem nachystaná na sto procent. To se mi povedlo prodat v samotném turnaji. Postup na olympiádu daleko nebyl. Kdyby mi někdo řekl předem, že se dostanu do semifinále, pomyslela bych si, že je to možné, ale že to bude zároveň těžké.

Bylo ve vašich silách semifinálovou soupeřku Taťjanu Mininu porazit?
Výhra daleko nebyla, rozhodně jsem neprohrála jednoznačným způsobem. Na druhou stranu musím uznat, že vyhrála ta lepší. Platila za favoritku, což se potvrdilo. Vždyť má stříbro z olympiády v Tokiu. V minulosti jsme se utkaly už dvakrát a v obou případech jsem prohrála. Poprvé mě v roce 2021 připravila o medaili na mistrovství Evropy, tam mě vyřadila ve čtvrtfinále. Další prohra pak přišla ve čtvrtfinále mistrovství světa.

Co vám běželo v prvních okamžicích hlavou, když rozhodčí vyhlásili za vítěze vaši soupeřku?
V tu chvíli jsem bojovala s velkým zklamáním. Cítila jsem i únavu. Nad to vše jsem se ale musela povznést. Přede mnou byl ještě boj o třetí místo. Snažila jsem se mobilizovat síly a postupem času se ve mně začaly pocity mísit. Zklamání tam zůstávalo, ale zároveň mi docházelo, že účastí v semifinále jsem dosáhla historického výsledku. Nikdo z Česka se nikdy dál nedostal, překonala to až následující den Petra Štolbové, které se povedlo na olympiádu postoupit.

Přiznám se, že o boji o třetí místo jsem se nikde nedočetl.
Bronzovou medaili jsem nakonec získala bez boje. Zranění mé soupeřky z předešlých bojů bylo tak vážné, že zápas o třetí místo vzdala. Měla tuším zlomenou kůstku v zápěstí.

Mluvíte o určité rozpolcenosti. O různých pocitech. Mísily se ve vás jen chvíli po odchodu z tatami nebo jste se s nimi „prala“ déle?
Musela jsem to pořádně zpracovat. Na jedné straně tam bylo obrovské zklamání, na druhé pocit, že jsem ze sebe vydala maximum. Do toho mi začaly chodit zprávy od kamarádů. To mi hodně pomáhalo. Pomohl mi i přítel, který do Bulharska přijel se dvěma kamarády autem.

Do Čech už jste se vrátila smířená s výsledkem?
Chvíli se to ve mě ještě pralo. První týden po kvalifikaci jsem byla jen na dvou trénincích, myšlenkami jsem byla jinde. V hlavě jsem si to rovnala tak, že se začnu více soustředit na školu. Jsem v posledním ročníku, píšu diplomovou práci, čekají mě státnice. Postupně jsem se z toho ale dostávala. Naplno jsem se upnula k cíli, kterým je mistrovství Evropy. Tam budu vysoko nasazená, mám solidní vyhlídky na dobrý výsledek.

V tuto chvíli se tak znovu ženete za dvěma cíli. Jdou škola a příprava na evropský šampionát dohromady?
Momentálně stíhám a chvílemi i nestíhám. Termín odevzdání diplomové práce se blíží. Bohužel se to termínově sešlo. Diplomku musím mít hotovou v polovině května, to je pár dnů po mistrovství Evropy. Státnice mě čekají v červnu a v tomto případě ještě uvidím, jaký budu mít sportovní program. Případná příprava na olympiádu by mi to v uvozovkách zkomplikovala. Ale za tyhle komplikace bych byla ráda.

Na druhou stranu jste už zkušený student. Jednu vysokou školu máte za sebou.
Je to tak. Mám hotové bakalářské studium na policejní akademii, obor bezpečnostní management.

Co studujete nyní?
Dokončuji inženýrské studium na ČVUT v Kladně, na fakultě biomedicínského inženýrství. Vzhledem k tomu, že se hodlám ještě nějakou dobu věnovat taekwondu a od ledna jsem profesionální sportovec pod Ministerstvem vnitra, v hlavě si pohrávám s myšlenkou doktorského studia.

Sbíráte tedy tituly akademické i Ceny města Pelhřimova. Ta lednová byla už vaše třetí. Vzpomenete si na první dvě?
Vzpomínám si na ně dobře. První jsem dostala v roce 2014, to mi bylo čerstvě patnáct let. V kadetské kategorii jsem měla výjimečný rok a udělení Ceny města Pelhřimova ho završilo. O čtyři roky později se mi povedlo získat stříbro na mistrovství Evropy do 21 let a tehdy jsem dostala cenu podruhé.

A pro případnou, v pořadí už čtvrtou Cenu města Pelhřimova, byste si přišla?
Určitě. Pro mě je to stále velká čest. I když bydlím v Praze, stále to beru tak, že moje město je Pelhřimov. Na turnajích reprezentuji oddíl, Českou republiku a také Pelhřimov. Cen města si nesmírně vážím. Všech tří.

Kamil Vaněk