Na vozíčku musíte přemýšlet víc dopředu, říká Filip Nacházel

Držitelem Ceny města Pelhřimova se stal také Filip Nacházel. Dlouholetý stolní tenista se nevzdal svého koníčku ani poté, co po vážném úrazu v roce 2015 zůstal upoutaný na vozíček. V loňském roce se stal mistrem Evropy v nově sloučené kategorii 4 a 5, kde se utkávají hráči s nejmenší postižením, a pravidelně nastupuje i proti zdravým soupeřům. Dres pelhřimovského Spartaku obléká ve třetiligové soutěži.

Za poslední roky jste toho stihl opravdu hodně – evropské medaile, úspěchy na mezinárodní scéně i stabilní místo ve třetí lize mužů. Jaké období to pro vás bylo?
První cenu jsem dostal po účasti na paralympiádě, kde jsem jeden zápas vyhrál a další prohrál. Už tehdy jsem říkal, že se pokusím hrát třetí ligu. Tu hraji už čtvrtou sezonu, mám v ní úspěšnost kolem čtyřiceti procent 
ve dvouhře a zhruba sedmdesát procent ve čtyřhře. Posunul jsem se také na mezinárodní scéně. Před paralympiádou v Tokiu jsem byl na světovém žebříčku kolem sedmnáctého až osmnáctého místa, teď jsem čtvrtý.

Bylo tedy vítězství na evropském šampionátu potvrzením vaší dominantní pozice?
Určitě ne. O nějaké dominanci nemůže být řeč. Vzhledem k tomu, že mou kategorii sloučili s další, ve které jsou hráči s menším zdravotním handicapem, byl jsem na mistrovství Evropy až osmý nasazený. Bylo nás tam pětadvacet a reálně mohlo o vítězství nebo medaili bojovat zhruba šestnáct hráčů. Jsem rád, že mi to vyšlo. 
Ve finále se mi navíc podařilo porazit posledního vítěze paralympiády.

Na světové scéně stolního tenisu jednoznačně dominují asijští hráči, především Číňané. Platí to i ve vaší para kategorii?
Jsem v kategorii 4. Tam tohle rozhodně neplatí. V žebříčku přede mnou jsou Japonec, Turek a Slovák. Hned těsně za mnou je hráč z Koreje, za ním Thajec.

Stolnímu tenisu se věnujete řadu let, hrál jste už před úrazem. Co vás po něm hnalo zpátky za zelené stoly?
Po návratu z nemocnice jsem to poprvé vyzkoušel v Parapleti. Byla to spíš taková „sranda“, šel jsem si zahrát 
s dalšími vozíčkáři. Někdo mi tam půjčil pálku a zkusil jsem si to s hráči z nejvyšší třídy. Vyšli jsme na sebe s Milanem Krejčím, který mi říkal, že nováčkům dávají náskok 5:0. Odpověděl jsem mu, že žádný náskok nechci, ať vím, jak na tom jsem – a hned napoprvé jsem ho porazil.

Takže jste zjistil, že stolní tenis se dá dobře hrát i na vozíčku. Vrátil jste se pak zpátky do svého klubu mezi hráče pelhřimovského Spartaku…
Táhlo mě to zpátky, chtěl jsem být znovu mezi svými kamarády. Ostatně za mnou přijeli už do nemocnice v Brně, jezdili za mnou i do rehabiliťáku do Kralup, kde jsem byl v další fázi léčení a rehabilitace. Kluci mi hodně pomohli, a proto jsem začal znovu trénovat s divizním týmem. Hodně mi to dalo a už další rok jsem naskočil do několika zápasů v krajské soutěži.

Máte můj velký obdiv. Vůbec si nedokážu představit, že bych usedl na vozíček a hrál stolní tenis. Je to velký rozdíl? Máte to výrazně těžší než zdraví hráči?
I když to tak nevypadá, velký rozdíl to není. Když jsem znovu začínal, potkal jsem Michala Stefanu, který je historicky nejúspěšnějším českým hráčem para stolního tenisu vozíku. Když jsem mu říkal, že jsem před úrazem hrál divizi, odpověděl mi, že ji budu hrát znovu. Měl pravdu. Za tři roky jsem ji skutečně hrál a po postupu týmu 
do třetí ligy aktuálně hraji i vyšší soutěž.

Co je u stolního tenisu na vozíčku nejtěžší. Pohyb?
Jednoznačně pohyb. Ten je u nás za stolem výrazně horší než u zdravých hráčů. Proto se musíme naučit určité signály, dobře si nastavit taktiku a přemýšlet, kam míček zahrát, aby mi ho soupeř vrátil tam, odkud dokážu hrát dobře já. Je nutné uvažovat víc dopředu.
Každý hráč na vozíčku je pro soupeře do určité míry atypický. Proto je důležité maximálně využít úvod zápasu, než si vás soupeř „přečte“, než pozná fígle, naučí se přijímat podání a následující signály. Mám výrazně větší šanci vyhrát první zápas než desátý. Mojí snahou je zvítězit 3:0 na sety, protože s délkou zápasu postupně přicházím o výhodu. Vozíčkář má ve hře zkrátka podstatně víc slabin než zdravý hráč.

Už jste to zmínil. Hrajete dokonce vyšší soutěž, než kterou jste hrál před úrazem. I z hlediska ELO hodnocení máte více bodů. Jste tedy lepším hráčem než jste býval?
Těžko říct. ELO hodnocení se samozřejmě v čase mírně mění i způsobem výpočtu. Hlavní rozdíl ale vidím v tom, že dnes hraju kvalitnější soutěž proti silnějším soupeřům. To se v hodnocení zákonitě projeví. Když jsem před úrazem hrál divizi, byli v kraji třeba tři nebo čtyři hráči s výrazně vyšším ELO. Pokud jsem s nimi prohrál a porážel jsem hlavně slabší soupeře, bodový zisk nebyl nijak výrazný – vítězství nad horšími hráči vám totiž moc bodů nepřinese.
Dnes je to jiné. Když porazím soupeře, který má třeba o 150 bodů víc, získám výrazný bodový příděl. A když s takovým hráčem prohraju, ztratím naopak relativně málo. I proto mám dnes ELO hodnocení relativně vysoké. 
Na druhou stranu už jsem v bodovém pásmu, kde není moc kam růst.

Většinu zápasů hrajete proti zdravým hráčům. Nepodceňují vás, nebo vás naopak nechtěně nešetří?
Na začátku mě možná pár hráčů ve třetí lize podcenilo. V první sezoně jsem měl dokonce nejlepší procentuální úspěšnost. Teď už ale hraju soutěž čtvrtou sezonu a žádné podceňování nehrozí. Všichni vědí, že pokud nezačnou naplno, můžou být po zápase druzí.

Momentálně ale potřebujete hodně vyhrávat. Pelhřimov na tom v lize není ideálně…
Aktuálně jsme v pásmu sestupu. Můžeme si za to sami. V letošní sezoně jsme několik zápasů, které jsme měli nebo mohli vyhrát, prohráli, případně remizovali. Jednou jsme dokonce kvůli marodce nastoupili jen ve třech. Prostě jsme si nadělali problémy a každý z nás na tom nese svůj díl odpovědnosti. Mně se například nepovedl zápas v Brně, kde jsem neuhrál ani bod. Právě další utkání rozhodnou, zda se v lize udržíme, nebo si příští sezonu zahrajeme už „jen“ divizi.

Co vás čeká na para scéně?
V nejbližší době nás čekají turnaje ve Władysławowu v Polsku, poté jedeme do italského Lignana. Cílíme také na turnaj elit, který se tradičně hraje ve slovinském Lašku. V červnu je na programu turnaj v Ostravě, kterého se pravidelně účastním. V podstatě každý měsíc máme soustředění v Havířově, Nymburce nebo Praze. Vrcholem letošní sezony pak bude mistrovství světa v Thajsku.

Kamil Vaněk