Dnes je 01.09.2026

Svátek má Samuel, Linda

ikonka pocasi 13°C - jasno

Pelhřimov

Na tréninku musí ego stranou, tvrdí Petr Svoboda

Na tréninku musí ego stranou, tvrdí Petr Svoboda

Thajskému boxu se Petr Svoboda věnuje už zhruba 35 let a v Pelhřimově stál u zrodu zdejšího oddílu. Začínal v době, kdy chybělo kvalitní vybavení i trenérské know-how a první zkušenosti si nadšenci předávali mezi sebou. Dnes mají jeho svěřenci nesrovnatelně lepší podmínky, podle něj ale stále rozhodují především disciplína, vytrvalost a ochota na sobě pracovat.

Jste známý jako trenér thajského boxu i sportovní gymnastiky. Který ze sportů si vás našel dříve?
Určitě thajský box. Začal jsem s ním někdy po revoluci. Ke gymnastice jsem se dostal až díky své současné manželce Štěpánce. Ona začala se mnou trénovat thajský box a já s ní naopak gymnastiku, takže jsme postupně oba sporty propojili. Dnes také trénujeme společně a na současných úspěších našich svěřenců máme oba stejný podíl. Ukázalo se navíc, že propojení thajského boxu s gymnastikou funguje výborně. Lidé, kteří k nám chodí, mají díky gymnastice dobrou tělesnou průpravu. Samozřejmě po nich nechceme žádné náročné gymnastické prvky, ale využíváme cviky, které pomáhají tělo posílit, protáhnout a zlepšit jeho stabilitu.

Thajskému boxu se věnujete zhruba 35 let. Jak vypadalo vaše první setkání s tímto sportem?
V devadesátých letech se k nám začaly dostávat různé bojové filmy a tehdy na nich vyrůstala spousta kluků. Byla jiná doba, chtěli jsme být bojovníci a hledali jsme možnosti, jakému bojovému sportu se věnovat. Já jsem se nejprve setkal s karatem, ale nenaplňovalo mě. Pak jsem na stanici Screensport poprvé viděl thajský box a hned jsem si řekl: To je ono, tohle by se mi líbilo.

Tehdy ale prakticky neexistovaly žádné zdroje, podle kterých by se člověk mohl učit. Museli jsme si informace shánět sami. V Jihlavě i dalších městech byli podobní nadšenci, vzájemně jsme se navštěvovali a předávali si první zkušenosti. Každý přinesl něco svého. Neměli jsme žádné velké know-how, ale měli jsme obrovské nadšení. Tak moje generace s thajským boxem začínala.

A jaké byly začátky thajského boxu přímo v Pelhřimově? Stál jste u zrodu zdejšího oddílu?
Pelhřimovský oddíl thajského boxu jsem založil a zpočátku jsme působili pod Sportovním klubem policie Pelhřimov jako Muay Thai Pelhřimov. Plnokontaktní bojové sporty tady samozřejmě existovaly už před námi. Fungoval tu například boxerský oddíl, který později zanikl. Jeho bývalí členové nám ale v začátcích hodně pomáhali, předávali nám své zkušenosti a dávali cenné rady. Dnes jsme součástí sdružení bojových sportů Wu-shu Pelhřimov.

Když srovnáte své začátky se současností, jak moc se za těch 35 let změnily podmínky pro thajský box?
Jsou nesrovnatelné. My jsme si jako skupinka nadšenců pronajali tělocvičnu na základní škole, neměli jsme pořádné rukavice, chrániče ani další vybavení. Nedostatek jsme nahrazovali nadšením, tvrdostí a vůlí na sobě pracovat.

Dnešní závodníci mají k dispozici kvalitní vybavení i veškeré know-how, které jsme my pracně získávali. V tomto směru dostávají všechno naservírované a záleží na nich, jak s tím naloží. Mám zároveň pocit, že dnešní mladé lidi musíme více učit disciplíně, vytrvalosti a tomu, že bez vlastní práce výsledky nepřijdou.

Na tréninku, který jsem navštívil, bylo šest bojovníků. Jak širokou základnu dnes pelhřimovský thajský box má?
Celkem se vejdeme do dvaceti lidí. Těch šest, které jste viděl, tvoří především naše áčko, byli tam ale i dva bojovníci z béčka. Tréninky áčka jsou fyzicky náročnější a tvrdší, zatímco u béčka postupujeme pozvolněji. I tam ale od začátku klademe důraz na kázeň, soustředění a na to, aby si lidé pamatovali, co se při tréninku naučí.

Zmínil jste disciplínu. Je právě ona nejdůležitější vlastností člověka, který chce v thajském boxu uspět?
Určitě. Člověk musí přijít s tím, že se chce učit, poslouchat trenéra a něco vydržet. U starších generací je to často jednodušší, protože jsou zvyklé přijmout určitý řád a respektovat autoritu. Pro mladší bývá někdy těžší přijmout, že po nich někdo něco důsledně vyžaduje a že výsledky nepřijdou hned. Když ale překonají první období, přijmou disciplínu a vydrží, můžeme z nich začít vychovávat bojovníky. A nejde jen o sport – učí se tím vytrvalosti, respektu a schopnosti na sobě pracovat.

Je jasné, že při tréninku dostane ego pořádně zabrat. Může tedy thajský box dělat každý?
Může ho dělat v podstatě každý, kdo se pro něj opravdu rozhodne. Nemusí mít ideální tělesné předpoklady ani být od začátku rozeným bojovníkem, všechno se dá postupně naučit. Ne každý ale vydrží. Musí se vyrovnat s fyzickou zátěží, bolestí, množstvím nových věcí, které se učí, a také s nároky trenéra. Naše tréninky vedeme poměrně přísně, trochu po vojensku. Vyžadujeme disciplínu a respektování pokynů. Když ale člověk tohle období zvládne, může se postupně posouvat dál.

A co ženy? Mají o thajský box zájem i ony?
Určitě. V minulosti jsme měli dokonce období, kdy k nám chodilo více žen a některé také závodily. Můžeme se pochlubit například Denisou Hamalčíkovou, která se dvakrát stala vicemistryní republiky. Bylo to zhruba před dvanácti lety, ve dvou sezonách po sobě. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ženy bývají při tréninku velmi snaživé a často jsou ochotné na sobě opravdu tvrdě pracovat. Některé byly dokonce tvrdší než chlapi.

Od jakého věku se u vás mohou zájemci začít thajskému boxu věnovat? Pracujete také s dětmi?
Na trénování dětí se nespecializujeme. Dětský thajský box vyžaduje specifický přístup a samostatně vedené tréninky, které v současnosti nenabízíme. Máme tady jednu výjimku – dítě, které chodí společně s tatínkem, jenž sám aktivně trénuje a synovi se věnuje i doma. Pokud tedy přijde rodič, který sám cvičí a je ochotný se dítěti během tréninku věnovat, můžeme se na takové možnosti domluvit. Jinak jsou naše tréninky určené především starším zájemcům.

Pokud jsme někoho k thajskému boxu nalákali, co má udělat, když si ho chce v Pelhřimově vyzkoušet?
Nejlepší je nejprve přijít a podívat se na některý z našich tréninků. To dokonce doporučuji. Zájemce uvidí áčko i béčko a hned si může udělat představu, jestli je thajský box pro něj. Pokud se rozhodne začít, úplné začátečníky si nejprve beru já. Učíme se základní postoj, pohyb a techniky a teprve potom přecházejí do béčka. Není tedy potřeba se bát, že člověk přijde poprvé a rovnou ho postavíme proti zkušenému bojovníkovi. Stačí nás kontaktovat prostřednictvím našich stránek a domluvit se.

Zlatý rok pelhřimovského thajského boxu

Pelhřimovský thajský box dosáhl v uplynulé sezoně výsledku, který za zhruba 35 let své historie nepamatuje. Hned tři jeho závodníci ovládli své kategorie v Národní lize CMTA. Malý oddíl s členskou základnou do dvaceti lidí se tak výsledkově zařadil po bok klubů z velkých měst, které mají nesrovnatelně širší základnu. „Když jsme se o tom bavili s trenéry ze spřáteleného klubu z Jindřichova Hradce, říkali, že tři tituly v jedné sezoně se daří získávat spíše velkým klubům z Prahy. Pro nás je to něco, co jsme v Pelhřimově ještě nezažili,“ ohlíží se za výsledky trenér Petr Svoboda. Úspěchu navíc předcházela celá sezona pravidelných ligových zápasů. Závodníci sbírali body v jednotlivých kolech Národní ligy CMTA a nejlepší se následně probojovali do květnového finále v Praze.

Jakub Hartl – junior do 57 kg
V průběhu sezony získal takový bodový náskok, že ve své kategorii neměl soupeře, který by se mu výsledkově přiblížil. Titul proto získal bez finálového zápasu.

Šimon Hadrava – junior do 71 kg
O prvenství musel bojovat ve finále v Praze. Proti výrazně vyššímu soupeři dokázal dodržet připravenou taktiku a zvítězil na body.

Dalibor „Boris“ Švec – muži do 67 kg
Také on si titul vybojoval v pražském finále. Svého soupeře ve třetím kole dostal do tří počítání a zápas byl následně ukončen.

Kamil Vaněk