Mým snem je studium zpěvu na konzervatoři, říká Adéla Šašková 

Držitelka Ceny města Pelhřimova, Adéla Šašková, je důkazem, že se lidové tradice dají skloubit s moderní hudbou. K folklóru ji ve třech letech přivedla mamka a dnes s lidovými písněmi slaví úspěchy i na celostátní úrovni. Její hudební záběr je však mnohem širší. V základní uměleclé škole studuje sólový zpěv, hraje na klavír a baskytaru. Zároveň působí v orchestru nebo v popové kapele Dranďáci a v budoucnu plánuje studium konzervatoře.
 
Nedávno jste získala Cenu města Pelhřimova za vaše úspěchy ve zpěvu. Mimo tradiční styly se věnujete i folklornímu zpěvu. Co vás k němu přivedlo?
K folklóru mě přivedla mamka, věnuji se mu od tří let. Mamka tancovala v souboru, doprovázela děti na flétnu a brala mě s sebou. Úplně jsem se do toho vžila, protože tancování v krásných krojích pro mě byl obrovský zážitek. Odmala chodím do Stražišťanu – souboru lidových písní a tanců v Pacově. Věnujeme se lidovým písním a tancům, máme krásné horácké kroje s typickými zdobenými šněrovačkami a bohatými sukněmi. Máme skvělou vedoucí, která do toho dává všechno. Vystupujeme pro školy i veřejnost a je vidět, že zájem o folklór roste, protože jsme začínali v osmi lidech a teď je nás patnáct. Dnes už tam chodím jedenáctým rokem a hrozně mě to baví. 

Zmínila jste i soutěže v lidovém zpěvu. Jak taková akce vypadá?
Regionální kolo soutěže Zpěváček se koná u nás v Pacově. Soutěží se v několika kategoriích. Z té hlavní se postupuje až na zemské kolo, které hostí vždy některý z krajů. Já byla v roce 2024 na Zvíkově, kde se zemské kolo konalo. V loňském roce se mi podařilo uspět v sólovém zpěvu v soutěži ZUŠ. V celostátním kole v Turnově jsem skončila druhá. Byl to neskutečný zážitek, zpívat v tak krásných prostorách a vidět tu konkurenci a různé kroje.

Kromě folklóru se ale věnujete i modernějšímu zpěvu. Jak to všechno stíháte?
Zpívám odmalinka, láska k muzice se u nás v rodině dědí. Aktivně se ale sólovému zpěvu v ZUŠ věnuji poslední čtyři roky pod vedením učitelky Dany Bezstarostové, která mě velmi posunula a díky ní jsem začala zkoušet lidové i umělé písně, začala jsem vyhrávat soutěže a nikdo nečekal, že postoupím tak daleko. Mám soprán, zpívám malé operetky a paní učitelka mě posílá na nejrůznější vystoupení, abych se „otrkala“ před velkým publikem. Teď se chystám na dvě soutěže v sólovém zpěvu a také na krajskou soutěž sborů. Jsem vděčná, že se od porotců dozvím, co dělám špatně a co můžu vylepšit.

Takže se zpěvu věnujete aktivně čtyři roky, ale hudba vás provází celý život.
Přesně tak. U nás doma jsou aktivními muzikanty prarodiče, mamka i sourozenci. Já jsem dřív chodila na latinskoamerické tance, ale pak už to nešlo časově skloubit se zpěvem, tak jsem si musela vybrat. Paní učitelka Bezstarostová mě slyšela na jedné ze soutěží a domluvily se s mamkou na pravidelných hodinách zpěvu v ZUŠ v Pelhřimově. Sice mě mrzí, že jsem odešla z tanců, ale můžu si tancovat doma v pokoji. Hlavní je pro mě, že dělám to, co mě baví a čemu se chci věnovat i v budoucnu.

V rámci vašeho hudebního zájmu se věnujete i hudebním nástrojům. Kterým? 
Hraji již osmým rokem na klavír a letos mě čeká absolventský koncert. Zároveň jsem v loňském roce začala hrát na basovou kytaru v orchestru. Jezdíme s ním na zajímavá místa, například jsme hráli na Ministerstvu průmyslu a obchodu nebo v Poslanecké sněmovně. Příští rok budu muset nejspíš s basou skončit, abych měla víc času na přípravu na zkoušky na konzervatoř a na sebe.

Zpíváte častěji sólo nebo v nějakém sboru?
Častěji zpívám sólo nebo dvojhlasy s kamarádkou Amálkou Reisovou. Paní učitelka nás spojila, protože máme podobné hlasy, a zní to moc hezky. Zároveň ale každé pondělí zkouším se sborovým uskupením „Telata“. Právě teď se chystáme na velkou soutěž. Ale kdybych měla říct, co převažuje, tak je to určitě sólový zpěv, protože mi nejvíce pomáhá v přípravě na konzervatoř. Občas chodím s kamarádem hrát a zpívat lidové písničky do Domova důchodců v Pacově. Účinkuji také v pelhřimovské kapele Dranďáci, která vznikla v roce 2023. Já jsem nastoupila letos, zpívám a hraji na basu. Hrajeme pop, občas i rock. Vystupujeme na náměstích, vánočních akcích a teď nás čeká koncert v naší pacovské škole. Vlastní kapelu bych asi zakládat nechtěla, vidím u strejdy, kolik je s tím práce. Raději budu ten, kdo pomáhá a hraje, než abych to všechno řídila. Ale s kamarádkami ze zpěvu jsme o něčem malém snily, taková ta klasická „kapela v garáži“. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Dá se tolik aktivit během týdne stíhat?
Můj týden je docela nabitý, v pondělí sbor, v úterý orchestr, ve středu klavír a basa, v pátek sólový zpěv v Pelhřimově a o víkendech buď soutěže, nebo soustředění. Je to náročné, ale zpěv je pro mě priorita.

Který styl vás osobně baví nejvíc?
S paní učitelkou se věnujeme hlavně klasice a opeře. To mě velmi baví, cítím se v tom sebevědomá. Ale ráda si zazpívám i lidovky nebo pop jako Adele a Lady Gagu. Na klavír si tyto věci i sama doprovázím. Můj hlas je teď ale nastavený na klasiku, takže pop v mém podání zní trochu jinak, než kdybych ho dělala od začátku. Na konzervatoř se chci hlásit právě na tu klasiku.

Vaše plány do budoucna jsou tedy jít na konzervatoř?
Ano, příští rok bych chtěla zkusit talentovky v Českých Budějovicích nebo v Brně. Mým snem je jednou učit zpěv, stejně jako moje paní učitelka, a předávat to dál dětem. Podám si dvě přihlášky a uvidíme. Kdyby to nevyšlo, zkusím pedagogické lyceum, protože mě velmi baví práce s dětmi.

Iva Pacnerová