Mrkvanec je jako bramborový salát. Každá kuchařka má svůj recept

Po letní pauze se v sobotu na pelhřimovské Masarykovo náměstí vrátí MINI jarmark. V nabídce nebude chybět ani sladká specialita z nedaleké Polné. „Mrkvanec je tradiční sladké pečivo z kynutého těsta, plněné strouhanou mrkví, kterou předem podusíme, dochutíme a okořeníme. Navrch dáváme modrý a bílý mák a drobenku. To ale nemusí platit pro všechny mrkvance – každý má svůj vlastní recept a zdobí je po svém,“ vysvětlila Jitka Drápelová. Za své mrkvance letos získala ocenění Regionální potravina Kraje Vysočina v kategorii Pekařské výrobky včetně těstovin.

Jak jste se dostala k pečení mrkvanců a jak vznikal váš recept?
Poprvé jsme mrkvance pekly na akci Mrkvancobraní. Vlastní kynuté těsto jsme ladily asi rok a tři čtvrtě. Zkoušely jsme ho a upravovaly, dokud nebylo přesně podle našich představ – dokud jsme si neřekly: „To je ono.“ Náplň jsme si dochutily podle sebe. Máme rády skořici a citron, použít se ale dá i mletý pepř nebo badyán. Ten jediný pravý recept se totiž nikdy úplně nenašel. Přirovnávám to k bramborovému salátu: je tradiční, ale v každé domácnosti chutná jinak.

Váš recept tedy není rodinným tajemstvím předávaným po generace?
Mrkvance pekla každý rok moje babička, takže je znám od dětství. Chuťově ale byly úplně jiné než ty naše.

Jak moc výslednou chuť ovlivňuje samotná mrkev?
Určitě na ní záleží. Stejně jako u jiného ovoce a zeleniny ovlivňuje její chuť i počasí. Když ji ochutnáte, poznáte, že jedna je méně sladká a druhá více.

Je tedy každý váš mrkvanec originál?
Myslím, že ano. Každý nám projde rukama – od zadělání těsta přes nastrouhání a podušení mrkve až po samotné plnění. Každou porci sice vážíme, ale při pečení se vždy objeví drobné rozdíly. Jeden mrkvanec je světlejší, druhý trochu tmavší. Nikdy nebudou všechny vypadat úplně stejně.

Co vás přivedlo k tomu, že jste mrkvance začala nabízet i lidem mimo svou rodinu?
Pečení mě bavilo a chtěla jsem se mu dál věnovat. Líbilo se mi také, že můžu místní tradici šířit a představovat ji i jinde. Překvapilo mě totiž, kolik lidí ani na Jihlavsku a v okolí Polné nevědělo, co mrkvanec je. Naivně jsem si říkala, že ho tady přece musí znát každý. Právě to mě ale utvrzovalo v tom, že má smysl pokračovat.

Jaké tedy byly začátky s mrkvancem na trhu?
Bylo to hodně těžké. Když mi dnes lidé říkají: „Vy už máte zase vyprodáno,“ připomínám jim, že k tomu vedla dlouhá cesta. Mnozí si nedokázali představit mrkev v buchtě. Reagovali slovy: „Mrkev? V těstě? Ne, to ani…“ Zlom často přišel až s ochutnávkou. Řekla bych, že 98 procent těch, kteří ochutnali, bylo příjemně překvapených: „Tak to jsme nečekali, že to může takhle chutnat.“ Dnes už lidé často odmítnou i ochutnávku a rovnou říkají: „Ne, ne, my to známe.“

V sobotu budete své mrkvance nabízet na pelhřimovském náměstí. Co byste vzkázala lidem, kteří je zatím neznají?
Pocházíme z Polné a já při nabízení mrkvanců ráda vyprávím i o její historii. Tohle pečivo k ní patří. Určitě přijďte ochutnat.

A pokud jim zachutnají, kde si je mohou koupit příště?
Jezdíme na řemeslné trhy po celé Vysočině. Najdete nás téměř na každé akci v Jihlavě, rády se vracíme i na pelhřimovský MINI jarmark. Býváme také v Novém Městě, Polné, Havlíčkově Brodě, Přibyslavi nebo Třebíči. Teď nás čeká chovatelská výstava v Bohdalově.

Kamil Vaněk