Maňásci a limonáda z dřevěné boudy. Taková bývala Stráž před lety

Lokalita rybníka Stráž zásluhou vybudované cyklostezky i přilehlého zázemí už několik dnů žije novým životem. Ale jaký byl ten minulý? To sondovala naše anketa mezi osobnostmi města. Při jejich vzpomínkách na vás určitě dýchne nostalgie. Stráž prostě mají občané Pelhřimova pevně v srdcích už po generace. Mimochodem. Víte, proč se ke Stráži nemusely nosit hodinky?

Leopold Bambula, bývalý starosta, 83 let: „Stráž mám já i celá moje rodina spojenou s krásnými zážitky. Trávili jsme u ní hodně času. Byla pro mě vždy osvěžením. Vzpomínám, jakým žila společenským životem, kolik lidí k ní chodilo. V dobách, kdy jsme stavěli řadovku na Vlásenické, jsme k ní chodili často. Veškeré práce jsme dělali po odpoledních, večerech, bylo příjemné si pak zajít na pivo, vykoupat se. Tehdy tam bývala voda čistější, přítok do rybníka býval větší.“

Michael Pacner, bývalý místostarosta, 79 let: „Pamatuji, že když jsme já a můj brácha byli malí, doprovázeli nás ke Stráži rodiče. Tehdy byla hlavním městským koupalištěm a jen co se oteplilo, už k ní pospíchala hromada lidí, hlavně dětí. Měli tam občerstvení a pro návštěvníky byly k dispozici i převlékárny a sprchy. Když nám bylo víc než deset, už jsme chodili sami. Já ani brácha jsme neměli hodinky, takže jsme se časově orientovali podle vedle jezdících vlaků. Když jsme museli být ve čtyři doma, stačilo počkat, až kolem pojede v půl čtvrté vlak, což byl náš signál vydat se domů.“

Marie Steinhauserová, herečka a režisérka, 74 let: „Dříve u Stráže stála dřevěná budova, kde se čepovala limonáda. V létě, kdy jsme se přistěhovali do Pelhřimova, to mi mohly být tak tři roky, v ní moje maminka prodávala. Díky tomu jsme u rybníka strávili celé léto. Pro nás děti tam byly nejrůznější prolézačky, náš tatínek tam zase chodil na ryby. Ze strany u tratě byly lavičky, každý rybář měl vlastní. Bylo to takové sportovně-rekreační středisko.“

Ladislav Med, současný starosta, 63 let: „Když mi bylo deset let, chodil jsem ke Stráži s rodiči. Tam jsme si půjčovali lodičky, kterým se říkalo maňásci. V dřevěné lodi s kajakovými pádly jsme pluli po celém rybníku. Rád jsem se klouzal po skluzavce do vody nebo sledoval závody, které pořádal vodní klub. V osmdesátých letech Stráž ožila během diskoték a jiných kulturních akcích. V zimě se rybník využíval k bruslení nebo si místní pivovarníci chodili pro led na doplnění sklepů.“

Foto: archiv Muzea Vysočiny Pelhřimov