Dnes je 21.02.2024

Svátek má Eleonora, Lenka

ikonka pocasi 6°C - zataženo

Pelhřimov

Kvůli Evropským hrám si prodloužila studium. Vyplatilo se, má bronz

Kvůli Evropským hrám si prodloužila studium. Vyplatilo se, má bronz

Získala bronzovou medaili, která má větší hodnotu než všechny dosavadní zlaté. Taekwondistka Dominika Hronová se v Krakově těšila ze třetí příčky na Evropských hrách. Emoce ji ani s odstupem několika týdnů neopouštějí. „Stále tím žiju, jen je pro mě čím dál tím více uvěřitelnější, co se mi povedlo. Přesto, když se podívám na video ze závěru boje o medaili, stále se mi do očí derou slzy,“ přiznala při telefonátu z Nymburka, kde byla s reprezentací na soustředění před dalšími vrcholy sezony.

Kolik práce stojí za úspěchem, co si musí odříci a v jakých podmínkách se připravuje? Dozvíte se na následujících řádcích, v nichž taekwondistka, která začínala sportovní kariéru v pelhřimovském klubu SK Taekwondo Lacek, nechala nahlédnout i do svého soukromí.

 O podmínkách pro sport

Taekwondo je sice olympijským sportem, ale mezi velké sporty se řadit nemůže. Podmínky nejlepších se s fotbalovými, basketbalovými či boxerskými hvězdami v žádném případě srovnávat nedají. Přesto i do původem korejského sportu už dorazil profesionalismus. V Česku je zatím jedinou profesionálkou Petra Štolbová. „Já jsem amatérka. Tím, že stále studuji, dostávám podporu formou stipendia. Na Evropských hrách už byly ale hlavně profesionálky. Třeba Ela Aydinová, kterou jsem porazila v boji o bronz, má smlouvu s německou armádou,“ vysvětlila.

 Studium a sport se nevylučují

Dominika Hronová studuje v pořadí druhou vysokou školu. Už má bakalářský titul v oboru bezpečnostní management. V současné době je posluchačkou ČVUT, fakulty Biomedicínského inženýrství. „Studium a taekwondo se mi krásně doplňují, problém nastává jen ve zkouškových obdobích. Kvůli Evropským hrám jsem si ale musela studium prodloužit, v tuto chvíli mám před sebou poslední ročník,“ uvedla.

 Trénink, škola a zase trénink

Všední den pro ni obvykle začíná v sedm hodin ráno kondičním tréninkem. „Posledního půl roku dojíždím z Prahy do Černošic za trenérem Tomášem Vodičkou,“ informovala. První fázi střídá škola, k taekwondu se vrací zase až večer. „Trénink taekwonda mám od sedmi do devíti. Poměr jednotlivých složek tréninků se liší podle toho, v jaké fázi tréninkového cyklu jsme. Jsou období, kdy máme více kondice a pak taková, kdy je více tréninků na tatami,“ vysvětlila. Počítat každopádně musí se třemi až pěti tréninky z každé složky týdně.

 Volný čas? Skoro není

Na koníčky moc času nezbývá. „Lepší to je jen, když nemám školu. Takže třeba teď v létě,“ svěřila se, ale hned dodala: „Na rodinu, přítele a kamarády si čas ráda najdu.“ Častým hostem u rodičů v Pelhřimově už však není. „Domů se snažím jezdit jednou za měsíc. Snažím se, ne vždy mi to ale vychází.“

 V Evropě je doma

Češi v taekwondu do absolutní světové špičky nepatří, a také nejkvalitnější turnaje se konají v zahraničí. Vzhledem k tomu, že je Dominika Hronová v reprezentaci od kadetských let, Evropu má procestovanou skoro kompletně. Nad otázkou, kde ještě nebyla, dlouho přemýšlí. „Nebyla jsem v Portugalsku, tam moc špičkových turnajů není. Další země mě moc nenapadají,“ říká a pak přece jen jednu najde: „Moldávie.“ Cestuje ale nejen kvůli turnajům. „Od začátku roku jsem byla na třech zahraničních tréninkových kempech.“

 Vede svíčková od maminky

Dominika Hronová získala bronz v kategorii do 53 kilogramů. S hlídáním váhy prý problémy nemá. „Musím k tomu přistupovat s rozumem. Nemohu jít do fastfoodu, kdy se mi zachce,“ uvedla. Snaží se jíst zdravě, je zvyklá si sama vařit. „Mám to tak pod kontrolou. V týdnu před turnaji musím omezit příjem sacharidů.“ Přesto dokáže i zahřešit. „Když nemusím držet váhu, ráda vařím těstoviny carbonara. Nejvíc mám ale ráda jídlo od mamky. Hlavně svíčkovou.“

 O nejbližším programu

Do vydání těchto novin ještě stihla účast na Univerziádě. Na konci srpna ji čeká mistrovství Evropy olympijských vah. V září pak Grand Prix ve Francii. A sen? Účast na olympiádě. Tím by se jí povedlo doslova přepsat historii. „Nikdo z Česka na ní ještě nestartoval,“ připomenula a doplnila: „Dříve to byl pro mě jen sen, o kterém jsem si myslela, že je nesplnitelný. I teď je to daleko, ale přece jen o kousek blíže. Vím, že je to v mých možnostech. Rozhodne se při olympijské kvalifikaci příští rok v březnu.“