Knihovna už není jen o půjčování knih, říká Markéta Dvořáková

Městská knihovna v Pelhřimově má zhruba čtvrt roku nové vedení. Po dlouholeté vedoucí Ivě Rajdlové převzala její pomyslnou štafetu Markéta Dvořáková. Do knihovny nastoupila před deseti lety a dnes stojí před úkolem navázat na práci své respektované předchůdkyně a zároveň přinést vlastní vizi.

Jaký jste čtenář? Vášnivý?
Bývala jsem vášnivá čtenářka, ale přišlo to až po vysoké škole. Během studia jsem měla povinnou četbu, která mě moc nebavila. Po škole jsem ale četla opravdu hodně, klidně i dvě knihy týdně. Pak přišly děti a na vlastní čtení už tolik času nezbývá. Teď čtu hlavně synovi před spaním. Myslím si, že děti by měly mít ke knihám vztah už odmalička, a jsem ráda, že ty naše ho mají.

Jakou knihu byste si dnes nejraději přečetla?
Nemám vyhraněný čtenářský vkus. Klidně sáhnu po thrilleru, detektivce i naučné literatuře. Kdybych si ale měla vybrat, asi bych zvolila nějaký oddechový román.

Byla pro vás práce knihovnice dětským snem?
Vůbec ne. Nikdy mě nenapadlo, že skončím v knihovně. Mám vystudovanou historii a kulturní dějiny. Po škole jsem rozesílala životopisy, v roce 2015 nastoupila do Městské knihovny v Pelhřimově a postupně mě ta práce začala bavit čím dál víc.

Čím si vás získala?
Především knihami. Bavilo mě objevovat knižní novinky. A pak hlavně kontakt s lidmi. Několik let jsem provázela na hradě Kámen, takže jsem byla denně mezi návštěvníky. Právě spojení knih a práce 
s lidmi mě na knihovně oslovilo nejvíc.

Co vás přimělo přihlásit se do konkurzu na vedoucí knihovny?
Kolegyně mi už dřív říkaly, že bych jednou mohla být dobrou vedoucí, ale já jsem to tak nevnímala. Pak paní Rajdlová oznámila, že ve vedení skončí, a řekla, že by byla ráda, kdyby se funkce ujal někdo z našeho kolektivu. Nabídla podporu každému, kdo se rozhodne kandidovat. To pro mě bylo hodně důležité.

Iva Rajdlová se rozhodla v knihovně zůstat ještě nějakou dobu jako řadová zaměstnankyně. Jste za to ráda?
Určitě ano. Předala mi spoustu zkušeností a i dnes za ní můžu kdykoli přijít pro radu. Toho si opravdu vážím. Když jsem mluvila s jinými řediteli knihoven, zjistila jsem, že takovou možnost zdaleka neměli.

Je těžké navazovat na práci člověka, který vedl knihovnu tolik let a získal si takový respekt?
Ano, není to snadné. Laťka je hodně vysoko. Paní Rajdlová vedla knihovnu skvěle a ráda bych navázala na všechno, co se jí podařilo vybudovat.

Nechcete ale být jen kopií své předchůdkyně, že?
To určitě ne. Chci navázat na to dobré, co tady vzniklo, a zároveň knihovnu dál rozvíjet. Dnes už není jen místem, kde si lidé půjčují knihy. Je také prostorem pro vzdělávání, kreativitu a setkávání. Proto jsme začali pořádat například kurzy práce s chytrými telefony nebo počítači, o které je velký zájem.

Kam byste chtěla knihovnu v nejbližší době posunout?
Velkou výzvou jsou pro mě mladí lidé od patnácti let. Chtěla bych pro ně vytvořit příjemnější prostor, proto plánujeme úpravu čítárny v oddělení pro dospělé. Přesunout chceme také fantasy literaturu a komiksy na viditelnější místo. Věřím, že právě to by mohlo mladé čtenáře do knihovny přilákat.

Kamil Vaněk