Jezdím krásnou přírodou, říká o cestách do práce na kole Veronika Němečková

Lákání výzvy Do práce na kole neodolala už tři roky po sobě. Veronika Němečková z hospodářského odboru Městského úřadu Pelhřimov, která je zároveň cyklokoordinátorkou města, navíc loni během jediného měsíce najela neuvěřitelných 2075 kilometrů. Letos v květnu zase nechá auto v garáži. „Budu jezdit do práce na kole. Samozřejmě,“ ujišťuje.

Těšíte se?
Těším, i když už tak trochu budu muset. Po minulých třech letech se to ode mne tak nějak očekává. Navíc je tu snaha, abychom se zapojili do týmové výzvy. Proto skládám tým městského úřadu.

Pojďme na chvíli k vašim začátkům. Vychází mi to tak, že jste se poprvé na kole do práce vydala v roce 2020…
Je to tak. Nastoupila jsem jako nová na úřad a zaznamenala tuto výzvu. Říkala jsem si, že to může být hodně zajímavé, a tak jsem se rozhodla to zkusit.

Pro vás to musela být opravdu veliká výzva. Bydlíte v Hojanovicích, to je až na hranicích okresu.
Mám to do práce pětadvacet kilometrů. Sama jsem nevěděla, jestli to vůbec zvládnu. Dokonce jsem si to jednou vyzkoušela nanečisto. (smích) V neděli. Den předtím, než jsem měla začít jezdit do práce v rámci výzvy.

Jak to tehdy dopadlo?
Dojela jsem, ale příjemné pocity jsem z toho neměla. To ostatně po řadu prvních dní. Vracela jsem se z práce strašně unavená. Hlavně ten první týden byl vyloženě o bolesti. Říkala jsem si, že to nevydržím. Naštěstí to mám uvnitř v sobě nastavené tak, že čím víc mi to nejde, tím víc chci. Takže jsem to nevzdala.

To jsme zmínili ty nepříjemné pocity. Jaké naopak benefity jste z cest do práce získávala?
Asi ve čtvrtém týdnu jsem si na každodenní ježdění na kole zvykla. Už jsem nebyla tak zatuhlá a mohla jsem více vnímat okolí. Jezdím krásnou přírodou kolem Želiva. Vzhledem k tomu, že jsem vyrážela brzy ráno, potkávala jsem zvířata, viděla vycházet sluníčko.

Ne vždy ale bylo slunečno. Sychravé počasí vám nevadilo?
První ročník byl mrazivý a průměrná ranní teplota byla okolo čtyř stupňů pod nulou. Druhý ročník byl také extrémní. Polovina dní propršela. Neodradilo mě to. Začala jsem to mít ráda a užívala si to. Čím větší extrém, tím víc mě to bavilo, jela jsem i za bouřky. Ve čtvrtém ročníku mě už asi nemůže nic překvapit.
První rok jste výzvu absolvovala sama, loni už jste nalezla na úřadě parťáky. Kdo se také zapojil? 
Do práce začali jezdit Igor Vrubel a Tomáš Petera. Mají to blíže, takže nenajeli tolik kilometrů jako já, ale snažili se.

Pojedou i letos?
Zatím se mi nepřihlásili, ale zapojí se jiní. Těší mě, že výzva oslovila oba místostarosty Zdeňka Jaroše a Karla Kratochvíla. Je dobře, že jdou příkladem, třeba to naláká další lidi.

Akce to není jen pro zaměstnance městského úřadu. Zapojit se může prakticky kdokoliv. Co byste vzkázala lidem, kteří teď zvažují, že to zkusí?
Aby neváhali a opravdu to zkusili. Většina lidí to nemá do práce tak daleko jako já, může to být pro ně příjemná projížďka před každodenními povinnostmi. Vydělá na tom i město. Vždyť se kolem sebe podívejme, jak je Pelhřimov ucpaný auty. Mnohdy do nich sedáme i proto, abychom ujeli půl kilometru. Tohle by bylo dobré změnit. Tím, že si zvykneme, získáme lepší prostředí pro kvalitní život ve městě. Je to aktivizace lidí k pozitivní proměně ulic a veřejného prostoru a tvoření města, ve kterém chceme žít.