Jako malá malovala u babičky králíky. Teď Míša Mašková vystavuje v Galerii M andělské obrazy

Galerii M momentálně zdobí andělské obrazy. Jejich autorkou je mladá výtvarnice Míša Mašková. Tvoří v nedalekém Humpolci, ale k Pelhřimovu má vřelý vztah. I to je patrné z rozhovoru, který poskytla před instalací výstavy.

Vystavujete v Pelhřimově poprvé?
V Pelhřimově poprvé nevystavuji, ale v Galerii M ano. Dříve jsem měla výstavy v městské knihovně. Kdysi jsem tam dokonce měla svou vůbec první výstavu. Už je to spousta let. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se pak budu živit malováním obrazů a pořádat vlastní výstavy. Proto je pro mě návrat s obrazy do Pelhřimova srdeční záležitostí.

Vzpomenete na chvíli, kdy jste namalovala prvního anděla?
První andělský obraz jsem vytvořila v roce 2014, ale tehdy to ještě nebyl ten hlavní zlomový okamžik.

Jako dítě jste anděly nemalovala?
K andělům mě to vždy táhlo. Líbily se mi andělské karty, zbožňovala jsem kameny, ale nikdy mě nenapadlo namalovat andělský obraz. To přišlo s postupem času.

Ptám se na to konto, že jsem otevřel vaše webové stránky a přečetl jsem si, že jste jako malá holka chodila v mateřské školce s velkým sešitem a neustále malovala. Co bylo tehdy vašimi tématy?
Malovaní a kreslení mě opravdu bavilo odmala. Bylo mi u toho vždy dobře na duši. Malovala jsem v podstatě cokoliv. Občas to bylo i úsměvné. Třeba když babička přišla ke králíkárně, já ukázala na králíka. Ona ho vytáhla, vzala do kuchyně na stůl, dostal mrkev a já malovala.

Už tehdy jste malovala hezky, už tehdy vás okolí chválilo?
Chválili mě. Jen si myslím, že to bylo proto, aby mi udělali radost. Později mi v ZUŠce od první třídy až skoro do maturity trvalo, než jsem se paní učitelce trefila do vkusu. Povedlo se mi to až v závěru, přesto jsem se umělecky vydala úplně jinou cestou.

Jak jste se tedy k malování andělských obrazů dostala?
Po různých životních událostech, které mě poznamenaly, mě to „hodilo“ na jemnější vlnu. Odvážila jsem se udělat obraz na míru pro kamarádku. První, co mi tehdy přišlo na mysl, byl anděl. Namalovala jsem tedy jejího osobního anděla. A to mi otevřelo novou cestu.

Jsou pro vás andělské obrazy stále tématem? Stále máte co malovat?
Mám pocit, že je to nevyčerpatelné téma. Baví mě sledovat, jak se vyvíjí můj malířský rukopis. S každým kalendářem, který každoročně vydávám, vidím rozdíly. Dříve jsem malovala spíš abstraktněji a disproporčně, teď jsou mé obrazy více propracované a vyvíjí se dál. 

Co dalšího ještě zahrnuje vaše tvorba?
Mám ráda téma Malého prince. K tomu jsem se dostala před lety prakticky omylem. Babičce jsem sebrala škopek, abych mohla udělat kruhový obraz. Škopek jsem zničila barvami a z výsledku jsem byla nešťastná. Ale když jsem se na obraz zadívala, viděla jsem planetku. V tu chvíli jsem 
si vzpomněla na příběhy Malého prince a nápad byl na světě. Líbí se mi, že si v tomto tématu mohu hrát s fantazií. Dalším oblíbeným motivem jsou pro mě třeba stromy života nebo akvarelové ilustrace.

Pojďme k vaší výstavě. Co z vaší tvorby na ní lidé uvidí?
V první řadě to jsou andělské obrazy. Jsou vystaveny obrazy z počátků mé tvorby, které se zároveň prolínají s těmi nejnovějšími z roku 2022 a 2023. Výstava tak nabízí možnost porovnání vývoje rukopisu. Je tu i poměrně nová kolekce kulatých obrazů a vystavuji i pár obrazů s tématem Malého prince.