Dnes je 29.02.2024

Svátek má 

ikonka pocasi 4°C - oblačno

Pelhřimov

Hlavní je to nevzdávat, i když se nedaří, říká Lucie Sobková

Hlavní je to nevzdávat, i když se nedaří, říká Lucie Sobková

Jednou z nejmladších držitelek Ceny města Pelhřimova v její takřka dvacetileté historii se stala žákyně ZŠ Osvobození Lucie Sobková. Během pěti let, které věnuje závodnímu rybaření, získala třetí a druhé místo v soutěži Zlatá udice. „Získání ceny mi dodalo sílu. Budu se ještě víc snažit, abych se dostala na mistrovství světa. To je můj velký cíl,“ říká.

Byla jste z udělení Ceny města Pelhřimova překvapená? 
Naštěstí jsem se o tom dozvěděla předem od táty. Jsem trochu introvert, takže jsem se musela na předávání 
připravovat psychicky, protože je pro mě celkem těžké vystupovat před lidmi. 

Na pódiu jste mimo jiné poděkovala i ředitelce ZŠ Osvobození Šárce Třískové. Jakou práci pro vás 
směrem k udělení ceny vykonala? 
Celkově mě podporovala a chválila ve škole. Táta jí říkal o mých úspěších a z doslechu jsem zjistila, že to byl její nápad mě nominovat. Za to jsem jí vděčná. 

Ze Zlaté udice máte třetí a druhé místo. Pověste nám, jak soutěž probíhá.
Zlatá udice je celostátní soutěž. Zúčastňují se jí týmy z celé republiky, které reprezentují své územní svazy. Závodí se ve třech disciplínách. První je rybolovná technika, tedy házení na přesnost na terče. Podle přesnosti hodů se přidělují body. Další je vědomostní test a poznávání živočichů, rostlin a ryb. U toho záleží, kolik otázek máme správně a v poznávání, kolik zvířat nebo ryb známe. Jako poslední je chytání, které je vždy dvoukolové. Naposledy jsme chytali zhruba pět hodin. Tam je vítězem ten, kdo nachytá nejvíce kilogramů ryb v daném čase. 

Která z disciplín je podle vás nejtěžší?
Když jsme venku, tak je asi nejtěžší muška dálka. Při této disciplíně se snažíme hodit mušku co nejdále v časovém limitu. Používáme delší prut a je při tom náročná technika hodu. Zároveň je to hodně namáhavé na ruku.  

Pelhřimov spadá pod Jihočeský územní svaz ČRS. Jak je svaz úspěšný v rámci republiky?
V minulých letech se naši závodnici umisťovali na předních místech. Patřili jsme mezi republikovou špičku.

Podobné výsledky jistě vyžadují kvalitní trénink. Jak se na soutěže připravujete? 
Máme tréninky dvakrát týdně. V zimě chodíme trénovat do tělocvičny, kde se věnujeme dvěma disciplínám. Mistrovské závody jsou vícedenní. Příprava je důležitá, soutěže jsou psychicky i fyzicky náročné. Málokdo závodní rybaření chápe, protože si všichni myslí, že jde jen o chytání ryb. Ale já se věnuji spíš té rybolovné technice. 

Mezi rybáři na březích rybníka se ženy moc nevyskytují. Jak je tomu při vašich soutěžících? 
I když rybaření někteří berou jako klučičí sport, tak má i dívčí příznivce. Holek málo není a jsou i úspěšné, za což jsem ráda. Soutěžíme ve vlastních kategoriích - mladší žákyně, žákyně, juniorky a ženy. 

Co patří k výbavě závodníka v rybolovné technice?
Prut, naviják, vlasec a pak kufřík, kde máme náhradní věci. Důležitá je i páska k uchycení navijáku a kapka, což je zátěž při házení.  

Je rozdíl mezi vybavením vaším a běžného rybáře, který chytá u rybníka?
Určitě je. Můj naviják je podstatně menší, než ten na chytání. Liší se i v délce prutu, momentálně mám metr a půl dlouhý. Na chytání ryb se používají pruty delší.

Jak jste se ke svému koníčku dostala? 
Díky mému bratrovi, který s ním začal dříve. Mě to také zaujalo a chtěla jsem zkusit něco nového, takže jsem se přihlásila do rybářského kroužku. 

Máte nějaké doporučení pro začínající rybáře? 
Někdy se stane, že vám to třeba rok nejde. Důležité je v ten moment se nevzdávat a pokračovat. 

Prošla jste si i tímto obdobím?
Ano. Nedařilo se mi, házela jsem málo bodů, tedy kolem sedmdesáti až osmdesáti. Teď už je to pro mě špatný výsledek, obvykle mám kolem devadesáti i sta bodů. Špatné období jsem překonala. Jsem ráda, že je za mnou.  

Začali někteří vaši kamarádi s vámi rybařit? 
Kamarádi mají spíše jiné zájmy. Ale do týmu teď přišli noví kluci a jsou hodně šikovní. My s trenéry se jim snažíme pomáhat a zlepšit jejich techniku hodu. Je lepší s házením začínat odmalička. Zároveň je v týmu víc srandy. Jediný kdo se inspiroval, byl můj táta. Například v létě jsme spolu jeli chytat na Stráž a tak. Celkově mě rodina v mém zájmu hodně podporuje. 

Zmínila jste Stráž. Chodíte ve volném čase chytat ryby? 
Moc ne, protože mě moc nebaví jenom sedět. Raději mám házení na terče. Každá z těchto činností potřebuje své. Při házení na terče je důležitá přesnost, u chytání je náročné vyčkávání a vytažení ryby. To je hlavně fyzicky namáhavé. Jednou se mi stalo, že mi při Zlaté udici na háčku uvízl kapr, kterého jsem zdolávala asi třicet minut. To jsem byla ještě fyzicky slabší a nebylo to vůbec jednoduché. 

Jíte ryby?
Ačkoliv to lidem přijde zvláštní, tak ryby moc nejím. Výjimkou jsou Vánoce nebo rybí hody. Při této příležitosti si rybu dám.

Odráží se váš koníček i ve vašem životě a plánech do budoucna? 
V současnosti jenom tím, že nemám čas na ostatní věci. Do budoucna bych chtěla rybářství spíš jen jako koníček, třeba rybářskou školu jsem nezvažovala. Spíš přemýšlím nad architekturou. 

Jaké máte další zájmy? 
Ráda si občas zajdu s kamarády zahrát basketbal nebo volejbal. Ale nejraději maluji a kreslím, v tom jsem se hodně našla. Chodím na výtvarný kurz, kde jsem se naučila nové techniky. Do budoucna uvažuji nad uměleckou školou či zmíněnou architekturou. Ráda čtu mangy, sleduji anime.

Iva Pacnerová, studentka Gymnázia Pelhřimov a spolupracovnice redakce Pelhřimovských novin