Film Tloskov Fiction dorazí s jedinečnou besedou

Při příležitosti 800 let města, zavítá ve středu 17. prosince do pelhřimovského kina jedinečný film z produkce Matěje Lipského. Krátkometrážní sci-fi komedie Tloskov Fiction není jen obyčejným filmem, ale i terapeutickým počinem, který pomohl klientům z Centra sociálních služeb Tloskov.

„Klienti s mentálním postižením spolupracovali s profesionálními herci a tvůrci, tvořili kostýmy, skládali hudbu a sami se podíleli na natáčení. Smyslem projektu nebylo natočit film, ale užít si cestu a prožít společný terapeutický úspěch,” popsal Matěj Lipský, ředitel centra v Tloskově a zároveň tvůrce myšlenky za vznikem filmu.

Po promítání bude následovat beseda s tvůrci. „Moderovat ji bude Jarda Dušek a účastní se jí i Ivan Franěk,” informoval Matěj Lipský a dodal: „Kromě herců a klientů Tloskova se představí také členové filmového štábu i režisér filmu Jakub Vlachynský a režisér filmu o filmu Jakub Dušek.”

Film jsme netočili pro výsledek, ale pro zážitek, říká Matěj Lipský

Co se stane, když spojíte improvizaci, hudbu, humor a klienty s mentálním postižením s profesionálními herci a štábem? V tloskovském centru vznikl jedinečný filmový projekt s názvem Tloskov Fiction „Smyslem nebylo natočit film, ale ta cesta, a aby si to naši klienti užili,” popsal popsal Matěj Lipský (na snímku), producent filmu a zároveň ředitel Centra sociálních služeb Tloskov. Díky improvizaci, talentu klientů a spolupráci profesionálních herců a tvůrců se podařilo vytvořit krátký film, který nejen baví, ale má i hluboký terapeutický rozměr.

Co stálo za nápadem filmu Tloskov Fiction?
Nápad vznikl v Centru sociálních služeb Tloskov, kde máme dva klienty – oba muzikanty. Jezdili s kapelou Kabrňáci, a když jsme byli na koncertě v Portugalsku, překladatelka o saxofonistovi Jirkovi Bittnerovi prohlásila, že vypadá jako Travolta. A měla pravdu. O pár měsíců později jsme založili Rádio Tloskov, kde vysílají lidé s mentálním postižením. Jeden z klientů, Ondra Horvát, měl živý vstup před koncertem Kabátů. Jeden muzikant to okomentoval slovy, že vypadá jako Samuel L. Jackson. A mně došlo, že když máte v zařízení “Travoltu” a “Samuel L. Jacksona”, nenatočit Pulp Fiction by byl hřích. (smích) Jenže naši klienti si chtěli zahrát úplně jiné role než gangstery – a protože šlo hlavně o terapeutický film, vyhověli jsme jim. To už byl nápad Jardy Duška, který se do projektu s nadšením přidal. Celé to stálo na improvizaci. Když kluci prohlásili, že chtějí hrát princeznu, bylo jasné, že gangsterka z toho nebude. Opustili jsme tedy myšlenku remaku či parodie Pulp Fiction a natočili vlastní film, který se nakonec točí kolem toho, odkud se tihle dva „gangsteři“ vlastně vzali. Film je žánrově těžko zařaditelný – jde o milou komedii s prvky sci-fi. A právě kombinace humoru, improvizace a půvabných sci-fi momentů dělá z promítání jedinečný zážitek.

Tedy o remake známého filmu nejde. Můžete trochu nastínit příběh Tloskov Fiction?
To je složité, protože film vznikal jako čistá improvizace, takže samotný příběh se vlastně odvíjí hlavně od toho, jak ho sestříhal režisér Jakub Vlachynský pod odbornou supervizí Dalibora Lipského, syna Oldřicha Lipského. Kdyby to stříhal někdo jiný, mohl z toho být úplně jiný film – každá scéna měla jinou pointu, jiný dialog. Výsledek je takové milé sci-fi, ve kterém naši klienti, s podporou Jardy Duška a herce Ivana Fraňka, procházejí různými rolemi a situacemi. A až v samotném závěru se z nich opravdu stanou ti „kulturní gangsteři“.

Zmínil jste, že film je hlavně v rámci té jako muzikoterapie. Jak tato terapie funguje?
Je to vlastně arteterapie v širokém slova smyslu – art jako veškeré umění. Natáčení v sobě spojilo všechny expresivní terapie: hudební, dramatickou, pohybovou i výtvarnou. V muzikoterapii hrálo roli to, že se hudba nejen vybírala, ale také skládala přímo pro film – spolupracovali jsme se švýcarským skladatelem a českým klavíristou Jiřím Pazourem, který je také z Vysočiny. Dramaterapie spočívala nejen v tom, že klienti hráli, ale i v tom, co se dělo za kamerou. K profesionálnímu štábu se postupně přidávali další klienti: někdo pomáhal osvětlovači, jiný u kamery nebo u zvuku, klapka se střídala a jedna klientka dokonce dělala dublérku Jaroslavu Duškovi. Nechyběla ani pohybová terapie a výtvarná složka – kostýmy, líčení i samotné zkoušky si kluci obrovsky užívali. Smyslem toho všeho tedy nebylo natočit film, ale ta cesta. V létě, kdy je v Tloskově klid, jsme chtěli vytvořit filmový ruch, narušit stereotyp a dát klientům možnost prožít velký terapeutický úspěch. A to se podařilo.

Jakou jste zaznamenal zpětnou vazbu?
Film se nakonec opravdu povedl. Má 25 minut a doplňuje ho ještě „film o filmu“, který má 40 minut a vše vysvětluje. Premiéra proběhla v pražské Lucerně, kterou jsme vyprodali – a to jsme tehdy měli hotový jen samotný film, ne dokument. Věděl jsem, že nás čeká plný sál, a protože Jarda Dušek nemohl dorazit, vymysleli jsme k projekci ještě debatu. Moderoval ji Ťulda Brousek, který kdysi hrál s mým dědečkem Lubomírem Lipským, pelhřimovským rodákem. Film jsme mu věnovali k jeho stovinám – a vlastně i k symbolickým „100 letům rodiny Lipských“, protože se rodiny Oldřicha a Lubomíra Lipských takhle znovu potkaly u tohoto filmu. Zjistili jsme, že formát s besedou funguje skvěle. Další premiéru jsme udělali přímo v Tloskově, kde jsme v tělocvičně postavili improvizované kino. Celý formát připomíná Divadlo Járy Cimrmana: beseda, film a film o filmu – nebo obráceně – a funguje to výborně. Lidé jezdí na projekce po celé republice. Film jsme zatím nepustili na internet ani do televize, je k vidění jen na speciálních projekcích. Proto jsme se rozhodli, že na konci roku, při oslavách 800 let města Pelhřimov, uspořádáme velké promítání.

Jaká bude beseda v Pelhřimově?
Debatu bude moderovat Jarda Dušek. Kdo ho má rád, rozhodně by měl přijít – Jarda je nesmírně vtipný. Besedy se zúčastní i Ivan Franěk, naši klienti, herci i členové filmového štábu. Naši klienti jsou taky vtipní, ale ne proto, že mají mentální postižení. Mají skutečně skvělý smysl pro humor a jako ředitel Tloskova nikdy nevím, co řeknou nebo kam se jejich odpovědi stočí. Občas je to pořádná jízda, zvlášť když zabrousí k politice. Přítomni budou i oba režiséři – filmu i filmu o filmu.

Kolik lidí se podílelo na vzniku filmu?
Titulky jedou skoro tři minuty – podílelo se na tom totiž minimálně 35 lidí, včetně našich klientů. Celé to vzniklo tak, že když jsme s tímhle „šíleným“ nápadem oslovili produkční Jiřinku Šimkovou, využila své kontakty na Ari Rental, největší půjčovnu filmové techniky. Nadchli se a stali se hlavním sponzorem: poskytli nám kamerovou a filmovou techniku v hodnotě 13 milionů, zdarma, jen za pojištění. Moje původní představa, že to natočíme na foťák jako malou legraci, vzala v tu chvíli za své. Najednou jsme dělali profesionální film pro kina. Samotný štáb měl asi 20 profesionálů, které doplnili naši klienti.

Nemáte nějakou vtipnou historku z natáčení?
Celé natáčení bylo nesmírně vtipné. Jak krásně ve Filmu o filmu říká režisér Jakub Vlachynský, taková kontinuita humoru od začátku do konce se jen tak nevidí. Filmový štáb se často smál pět minut v kuse, a spoustu těch momentů ani nedokážeme úplně předat. Navíc, když se někdo začne smát, záběr je obvykle ztracený, ale jeden z těchto okamžiků jsme nakonec použili – herci se rozchechtali, protože naši klienti se přeřekli tak dokonale, že to bylo geniální. Scénář jsme totiž nemohli mít, protože klienti větu po režisérovi jednoduše nezopakují – dělají si to po svém, často natolik vtipně, že vznikají nezapomenutelné momenty. Jeden záběr, který mě osobně nejvíc pobavil, ukazuje, jak klienti „operují“ Jardu Duška. Používají různé pilky a sekáčky, stříká krev, ale vše je provedeno decentně a s humorem.  V záběru se měl náš klient herce zeptat, jak se mu daří. Místo toho se ale zeptá: „Donalde, máte umělý zuby?”, protože se ho na to kdysi ptali při operaci. To byl moment, kdy jsem vybuchl smíchy. Ve filmu o filmu se povedlo zachytit i drobnosti, které vás rozesmějí – třeba jak klienti vyslovují slovo „Hippokrates“, a přitom z toho vznikají úplně nové, vtipné situace. Takových momentů je ve filmu opravdu spousta a tvoří srdce jeho humoru a neopakovatelné atmosféry.

Plánujete natáčet pokračování nebo další film?
Film se stal tak populární, že na projekce začali chodit lidé z různých koutů republiky. Proto jsme si řekli, že promítání v Pelhřimově ukončíme a nabídneme film jedné televizi, která o něj má zájem. Na příští rok už máme s Ari Rental předjednáno, že nám znovu půjčí techniku a stanou se hlavním partnerem. Chystáme pokračování a tentokrát bychom chtěli „vykrást banku“. Kromě Ivana Fraňka a Jardy Duška nám přislíbil spolupráci také Jiří Lábus. Setkali jsme se během oslav 100 let Oldřicha Lipského v Pelhřimově, kde byl v roli moderátora, a tehdy řekl, že by se na pokračování rád podílel.

Chtěli byste opět jen krátkometrážní film nebo už máte vizi třeba na celovečerní film?
Původně jsme vlastně vůbec neplánovali točit film, ale teď poprvé chceme a uvidíme, jak to dopadne. Oslovili jsme i jednoho velmi známého českého scenáristu. Je to těžký úkol, protože kluci žádný scénář nedokážou přesně zopakovat. Takže uvidíme.

Iva Pacnerová