Co prozradily městské kroniky. Stalo se před 100 lety (rok 1926)

Vážení čtenáři, v nastupujícím roce se podle již osvědčeného systému budeme věnovat zápisům v městské kronice v letech končících šestkou. Tyto tzv. šestkové roky prolistujeme v kronice od r. 1926 do r. 2016. Začínáme tedy nahlédnutím do zápisů událostí v našem městě v roce 1926.

Koncese hostinské a výčepnické 
V Pelhřimově ubývají koncese hostinské a výčepnické působením hnutí protialkoholního z důvodů zdravotních. Zanikl hostinec U Křížů, U Půlpytlů, v Kalifornii. Také tři výčepy kořalky zavřeny byly během posledních let.

Rozpočet města Pelhřimova na rok 1926
Na rok 1926 byl schválen dle usnesení zastupitelstva ze dne 2. února 1926. Potřeba vykazuje 2 887 207 korun, úhrada činí 2 686 112 korun, řádný schodek 171 713 korun uhradí se 180 % přirážkou k daním přímým, 38 % přirážkou činžovní a dávkou z nájemníka. Mimořádná potřeba 728 847 korun, úhrada 255 467 korun, mimořádný investiční schodek 473 380 korun uhradí se novou hypoteční zápůjčkou u městské spořitelny.

Ze zápůjčky pořízeny různé věci pro město jako vodovod do gymnaziální budovy nákladem 36 510 korun, dlažba ulice Tylovy nákladem 60 000 korun, úprava Sadové ulice s odkupy pozemků od manželů Bínových a se zřízením betonového chodníku. Sadová ulice získala hlavně položením kanalizačních rour (90 cm průměr), čímž zachycena voda tekoucí odpadem z rybníka u Strachova, jež obyvatelstvem zvláště v Žižkově ulici jsouc znečišťována, otravovala zápachem okolí nyní nově upravené cesty do městského parku. Také se tu upravila částečně kanalizace směrem do postranní uličky k bývalému mlýnu (nyní soustružníka Jana Randnera). A to oboje se pořídilo při příležitosti prováděného velkého projektu regulace říčky Bělé 2. vodním družstvem. Při té příležitosti zavezen také nezdravý rybník zamokřující stromoví a vše zregulováno odvodněním do nového koryta Bělé také péčí sadařského a okrašlovacího spolku městského za 9000 korun příspěvku obce města Pelhřimova.

Opatření motorové stříkačky pro hasičský sbor
Péčí obce, která se zavázala k placení úroků ze zapůjčeného kapitálu 41 200 korun opatřena od firmy Josef Vystrčil a syn v Telči praktická motorová stříkačka. Hasičský sbor pak prodal jednu vyřazenou stříkačku do Sedlice u Želiva za 10 000 korun. Motorová stříkačka zkoušena o sjezdu a cvičení hasičském 25. května 1926 o výstavě krajinské v Pelhřimově. 

Uzavření průchodu gymnaziální budovou 
Uzavření průchodu z Husovy ulice (Na Příkopech) bylo na naléhání ředitelství gymnaziálního ústavu (ředitel Krkoška Josef) provedeno hlavně z důvodů školských a bezpečnostních na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 30.  března  1926. Stalo se tak po veliké debatě v zastupitelstvu při příležitosti otevření nově postavených Masarykových škol 17. února 1926 s přestěhováním obecné a občanské školy chlapecké ze zadního traktu gymnaziální budovy do právě otevřené nové školní budovy. Z 27 přítomných členů zastupitelstva hlasovalo pro zavření průchodu 20 členů, proti hlasovalo 7 členů. Po uzavření průchodů zařízeny v ústavu různé zlepšovací práce ve prospěch žactva a budovy. Dle zjištění byl průchod gymnaziální budovou povolen od roku 1871 do odvolání. Gymnaziální ústav dle potřeb doby se stále rozšiřuje a hlavně péčí obce města Pelhřimova rok od roku postupně zvelebuje značnými peněžními náklady.

Požáry
V polovině srpna 1926 vypukl požár při velkém lijáku v pivovaře právovárečníků pelhřimovských, a to v hodinách odpoledních. Vzňaly se hořlavé látky v sudové kolně na dvoře budov pivovarského podniku. Vyhořela jen kolna se strojovým zařízením na smolení sudů pivních, ovšem z důvodu včasného zakročení našich hasičů za vedení svědomitého velitele Josefa Lívance. Tady se pak prakticky prvně velmi dobře osvědčila nově zakoupená motorová stříkačka. Druhý požár vypukl 29. září 1926 na Pekle u Pelhřimova, kde vyhořely kolny a stodola. Také tu zakročil náš stav hasičský se svými hasicími přístroji staršími i novými.

Městská školka mateřská 
Školka založená péčí obce a dosud nazývaná opatrovnou pojmenována na základě usnesení obecního zastupitelstvo 30. března 1926 školou mateřskou. Slečna učitelka na této škole Marie Tichá stala se současně správkyní a ředitelkou mateřské školky, ovšem jen titulární. Po výstavbě nové Masarykovy školy přestěhovala se školka na jaře 1926 do této budovy z dívčí školy Komenského.

Zájezd novinářů 
Do Pelhřimova za účelem propagace delší dobu připravované krajinské výstavy v Pelhřimově pozvala městská rada spolu s výstavním výborem české novináře do města. Tito se ve dnech 5. a 6. června 1926 dostavili do našeho města v četném počtu. Na jejich počest uspořádán banket v hotelu Slávie a pak vykonán péčí správy lesní pěkný výlet na Křemešník. Novináře, význačné to osoby v našem literárním denním životě, vedl syndikus Jiří Pichl a čestný funkcionář Josef Penížek, známý starý vlastenecký činovník a spisovatel ještě z dob odboje proti Vídni. Tento zájezd předních reprezentantů našich hlavních žurnálů z Čech a sesterské Moravy neobyčejně naší výstavě prospěl.

Pamětní deska 
Pamětní deska hrdinovi našemu, plukovníkovi legionáři Josefu Švecovi, zasazena byla péčí městské rady a spolku bývalých žáků gymnázia pelhřimovského 1. srpna 1926 na průčelí budovy gymnázia v ulici Komenského. Byla to veliká památná slavnost, k níž o dnech výstavních sjelo se velmi mnoho studentstva a všech těch přátel Pelhřimova, jež na gymnasiálním ústavě studovali. Slavnostní řeč pronesl vedle drobných proslovů předáků místních profesor legionář Josef Kudela z Brna, který důkladně Švece z působení jeho na Sibiři znal a mohl tudíž nejvíce o tragédii a příčinách smrti Švecově povídati. Pamětní deska jest bronzová s věrným poprsím hrdiny, jenž studoval na našem gymnásiu. Tvůrcem jejím jest těšenovský rodák z našeho kraje, akademický sochař Josef Šejnost. Deska stála 15 000 korun a obec města Pelhřimova přispěla na něj hotově 9 000 korun.

Jídelny ve městě 
Se vzrůstem města v posledních 20 letech a zvláště po válce byly v Pelhřimově zřízeny jídelny pro pohodlí domácího i přespolního obyvatelstva dle vzoru větších měst. Velmi pěknou jídelnu uzenářského zboží kosteleckého (uzenářské družstvo v Kostelci u Jihlavy) zřídil si ve svém domě na rohu uličky Havlíčkovy a třídy Palackého Otto Jílek. Dále na náměstí Masarykově řezník a uzenář Jan Pech, v ulici Riegerově směrem k nádraží Jan Jančík a filiálku zboží uzenářského žirovnického (družstvo v Žirovnici) Otto Jílek, který zřídil s družstvem kosteleckým další závod pobočný v Kamenných Dvorech v ulici Mikuláše z Pelhřimova spravovaný paní Pípalovou. V ulici Palackého novou uzenářskou jídelnu také ve svém domě pěkně zařízenou Jaroslav Kolář a pak v ulici Poděbradově řezník a uzenář Bohumil Růžička.

Doprava osob 
Motorová vozidla různého druhu velice se ve městě rozmohla. Mají je četní soukromníci, družstva, speditéři, továrny. Automobil má i obec pro rychlejší sledování svých zájmů hospodářských a sociálních. Těmito moderními prostředky dopravují se rychle a účelně nejen osoby, nýbrž i zboží nejrůznějšího druhu z místa na místo, čímž podporuje se nemálo po všech stránkách obchod, živnosti (zvláště stavebnictví) a průmysl. Osmkrát denně ke vlakům dojíždějí autobusy místních hotelů: Slávie (právovárečníci), Povolný (grandhotel) a Záložna (majitel okresní hospodářská záložna), která bývalý hotel Procházkův na náměstí zakoupila od Julie Veselé a pak po zakoupení parkánového pozemku směrem do ulice Husovy (Na Příkopech) zbořila a úplně přestavěla na moderní záloženský dům s restauračními místnostmi do třídy Husovy a s místnostmi do náměstí Masarykova pro vlastní peněžní ústav. Tento nový záloženský dům jest dvoupatrový s chodbovým průchodem z ulice Husovy do náměstí. V patrech do náměstí jsou byty pro ředitele záložny a ostatní úředníky ústavu, v patrech křídla do Husovy třídy jsou pokoje hostinské hotelové s ostatním příslušenstvím. Hotel jest opatřen velikým krásně upraveným sálem restauračním, hudebním a divadelním. Stavbu hotelu Záložna projektoval architekt Antonín Pfeiffer z Prahy a prováděl ji místní stavitel Jan Kotrnoch.

Autobusovou dopravu osob denně obstarává hlavně vedle soukromých majitelů auty nájemce hotelu Slávie František Šnora. Týž si zařídil také pravidelnou dopravu osob a zavazadel do Nového Rychnova, Horní Cerekve a do Humpolce. Státní poštovní autodoprava obstarává již několik let dopravu osob do Červené Řečice a dále 
na Zruč, nahrazujíc tak částečně dráhu, o níž se město s ostatními již třicet roků uchází pro národohospodářské oživení jihočeské domoviny. Po stránce zdravotní tato moderní vozidla mnoho obyvatelstva neprospívají, nejsou totiž dosud pro ně zřízeny asfaltované silnice a čisté, dlážděné, bláta a prachu prosté ulice, což jest ovšem ohromnou závadou tohoto dopravnictví. 

Pensionování zahradníka
Na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 23. září 1926 byl dán 84letý městský defin. zahradník na trvalý odpočinek a to po 42leté službě při obci s požitky 11.856 K ročně. Zahradník W. Ejhert byl dobrým odborníkem.
 
Pamětní deska na radnici 
V upomínku na radostné ohlášení samostatnosti v našem městě 28. října 1918 tehdejším starostou města Františkem Fárou byla na základě usnesení obecního zastupitelstva a městské rady vsazena pamětní deska na stěnu radnice směrem do náměstí a slavnostně odhalena 27. října 1926 v předvečer našeho státního svátku. Desku z dobrého tvrdého pískovce zhotovil mladý adept sochařství J. Tříska, pelhřimovský rodák, spolu s místním kameníkem Fr. Vítkem. Deska přiměřené velikosti představuje tento výjev, tuto myšlenku: Matka plná radosti zvedá dítě své do výše proti vycházejícímu slunci, svobodě československého národa a státní nezávislosti republiky. Jest tu pak tento dobře čitelný nápis: „Zde z okna radnice byla večer 28. října 1918 ohlášena lidu tehdejším starostou města Františkem Fárou samostatnost československého národa“. Při odhalení desky promluvil k lidu oslavnou řeč z okna radnice náměstek starostův Antonín Kalina, jirchář a zasl. předseda Řemeslnické Živnostenské Besedy v Pelhřimově. Deska byla osvětlena žárovkami a vkusně ozdobena. Odhalení památné desky účastnilo se všechno obyvatelstvo města se školní mládeží a studentstvem v počtu nejhojnějším. Řeč byla odměněna souhlasem a voláním slávy presidentu republiky. Na to zahrány místní kapelou hymny národní a pak ještě na náměstí předvedeno za veselé nálady obecenstva několik vybraných čísel hudebních. Druhého dne po státním svátku konán dopoledne městem mohutný průvod všech organisací spolků a na náměstí koncertováno po slavnostní řeči Dr. Richarda Russa, vzdělavatele Sokola župy Žižkovi z Jindřichova Hradce. Městskou radou pak usneseno, že každého roku o státním svátku našeho osvobození a večer před ním bude radniční deska vyzdobena a elektricky osvětlena. Totéž se bude konat i u desky nezapomenutelného hrdiny Josefa Jiřího Švece umístěné na gymnasiální budově směrem do ulice Komenského. Pamětní deska na radniční budově byla pořízena nákladem obce za 2.000 Kč.

Mgr. Karel Kratochvíl, JUDr. Josef Doubek