Dnes je 25.06.2024

Svátek má Ivan

ikonka pocasi 25°C - oblačno

Pelhřimov

Cílem paliativní péče je důstojné dožití doma, říká lékařka Eliška Štokrová

Cílem paliativní péče je důstojné dožití doma, říká lékařka Eliška Štokrová

Velký úspěch zaznamenalo Oddělení paliativní péče Nemocnice Pelhřimov. Česká společnost paliativní medicíny udělila vedoucí lékařce tohoto oddělení MUDr. Elišce Štokrové Cenu za příkladnou praxi v paliativní péči.  
 
Gratuluji k ocenění v oblasti paliativní péče. Můžete nám sdělit, co vás inspirovalo k práci v této specifické oblasti?
Ve své práci vidím velký smysl. Jedná se o péči o ty nejpotřebnější. Vlastně mám štěstí, že pracuji v době, kdy se paliativní péče rozvíjí velmi rychlým tempem a mám tak možnost být v průběhu procesu, kdy se paliativní přístup stává běžnou, normální součástí péče o pacienty. Ceny, kterou jsem obdržela, si nesmírně vážím, ale není zdaleka jen moje, ale znamená pro mě ocenění celého týmu. 
 
Domácí paliativní péče v Nemocnici Pelhřimov začala fungovat v polovině března 2019. O kolik pacientů jste do současné doby pečovali? 
Od počátku do současné doby jsme pečovali o něco málo přes tisíc pacientů. Paliativní péče je přístup zaměřený na kvalitu života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy prožívají život limitující onemocnění. Cílem je komplexní péče - samozřejmě tišení zejména bolesti a dalších příznaků nemoci, pacientům a jejich rodinám ale chceme být oporou i v oblasti duchovní, psychologické – emocionální a sociální, proto jsou součástí týmu kromě lékařů a sester i kaplan, psycholožky, sociální pracovnice a pečovatelky.  
 
Jaký je váš pohled na paliativní péči a jakým způsobem mění životy pacientů a jejich rodin?
Slovo paliativní ve volném překladu znamená ulevit, což je asi základem medicíny. Myslím si, že jsou situace nebo fáze života s nemocí, kdy paliativní přístup nabývá daleko většího významu než přístroje, hadičky a injekce. Známkou dobré paliativní péče a medicíny je, že klade velký důraz na přání pacienta. Jsme zvyklí s pacienty o životě s nemocí mluvit, o jejich životních přáních a preferencích. Mnohdy se tak rodinám otevře až nečekaný prostor pro společné prožívání a trávení ubývajícího času. Doufám, že i v těchto nelehkých situacích se dá najít něco pozitivního. A my se na pár dní či týdnů stáváme snad vítanými hosty v rodinách.   
 
Můžete nám přiblížit nějaký příběh nebo zážitek, který pro vás byl zvláště významný v průběhu vaší práce v paliativní péči?
Pacientů bylo mnoho. S některými jsme šli cestu déle, takže vzpomínky máme i silněji uchované v paměti. S jinými jsme strávili pár krátkých dnů, ale zase byly třeba o to intenzivnější. Pamatuji například na svatbu doma v obýváku, kdy se jednalo o dlouholeté partnery, ale situace se vyvinula takovým způsobem, že místo společného cestování po Evropě přišla vážná nemoc a paní pána s naší pomocí dochovala. Nedávno jsme zase byli v rodině, kde byla celkově velmi těžká životní situace, která vyžadovala velmi intenzivní práci celého týmu. Společně jsme situaci zvládli a při ohledání zemřelého tatínka se nám se sestřičkou dostalo vřelého obětí a polibku na tvář od dospělého syna. Když vás pak rodiny i v takové situaci nazvou zlatíčky a anděly, vidíte, že vaše práce má smysl.

Jaká je vaše filozofie ohledně komunikace s pacienty a jejich rodinami v citlivých situacích? Jak se snažíte podpořit jejich pohodu a porozumění?
Komunikace je velmi podstatnou a nezbytnou součástí naší práce.  Mnohdy tím „povídáním“ strávíme nejvíce času. Velmi často máme pozitivní zpětnou vazbu právě na otevřenou komunikaci. Pacienti i jejich rodiny jsou rádi, že o situaci v klidu hovoříme takzvaně lidskou řečí, ne tou medicínskou, odbornou. Samozřejmě jsou to rozhovory mnohdy těžké, ale nezbytně nutné, aby péče probíhala jak má, a abychom rodinám pomáhali, jak máme. A nemohu neříct, že i mlčení je někdy velmi důležité. 
 
Jaká je role multidisciplinárního týmu v paliativní péči, a jak spolupracujete s ostatními odborníky?
Součástí multidisciplinárního týmu paliativní péče Nemocnice Pelhřimov je lékař, ale především zdravotní sestra, těch je nejvíc. Nedílnou součástí týmů je psycholog, kaplan, sociální pracovnice, pečovatelky a administrativní pracovnice. Je to nezbytně nutné, aby péče o pacienty byla komplexní a pokryla všechny jejich potřeby, které v tu chvíli mají. V týmu pravidelně hodnotíme a přehodnocujeme stav pacienta a plánujeme péči tak, aby byla co nejefektivnější a adekvátní. V případě potřeby samozřejmě konzultujeme s ostatními odborníky, jak vyžaduje situace pacienta. Řekla bych, že jsme výborný tým, protože naše práce je pro nás nejen zaměstnáním ale i posláním. 

Máte nějaké osobní rituály nebo strategie, které vám pomáhají zvládat emocionální nároky práce v paliativní péči?
Žádný konkrétní rituál nemám. Za dobu, kdy se věnuji paliativní péči, jsem se naučila věnovat se sama sobě, dát sama sobě osobní prostor pro odpočinek. Tzv. psychohygienu považujeme za důležitou i v týmu. Emoce, které přijdou, případné pochybnosti nebo nejistoty ventilujeme a řešíme dle potřeby jednotlivých členů týmu buď aktuálně, nebo v rámci pravidelných pracovních setkání. 
 
Jaká je vaše vize budoucnosti paliativní péče? Máte nějaké inovace nebo projekty, na kterých v současné době pracujete?
Vize paliativní péče v Nemocnici Pelhřimov je pokračování v mobilní domácí paliativní péči, aby byla dostupná pro všechny, kteří by ji potřebovali a chtěli. Další část našeho pracovního zaměření je konziliární činnost v nemocnici, která je velmi důležitá. Výhledově je v plánu zřízení lůžkové paliativní stanice, ale to je zatím hudba budoucnosti.
 
Co byste vzkázala pacientům a jejich rodinám, kteří se ocitnou ve složité životní situaci vlivem vážného onemocnění?
Že na to nemusí zůstat sami, v každé situaci se mohou dostat k pomoci, kterou potřebují. Ošetřující lékař dané odbornosti nebo praktický lékař, by je měl vždy patřičně nasměrovat. Pokud by chtěli konzultovat přímo paliativní péči, jsme dohledatelní na stránkách nemocnice.

Alexandra Knapová, Nemocnice Pelhřimov