Chtěli jsme pomoci druhým, říkají organizátoři florbalové benefice

Pobavili sebe i své kamarády a zároveň pomohli dobré věci. Studenti pelhřimovské obchodní akademie Agáta Cáhová, Tomáš Hůlka a Jakub Jirků uspořádali benefiční florbalové utkání, které postupně přerostlo v akci s pestrým doprovodným programem. Výtěžek 115 145 korun podpoří děti s poruchou krvetvorby.

Kdy vám naposledy někdo řekl, že máte dobré srdce?
Tomáš Hůlka: To mi asi ještě nikdo neřekl.
Agáta Cáhová: Ani mne ne.

Ani v souvislosti s beneficí, třeba po jejím skončení, při děkování?
Tomáš Hůlka: Vlastně ano. Od učitelů a žáků ZŠ Komenského 1326 jsme dostali Řád dobrého srdce, který nám na hruď připnula zástupkyně obchodní akademie Pavla Marešová. Ocenění jsme získali my tři Dobro-druzi – Agáta, Jakub a já – a také David Lafata, patron spolku HAIMA České Budějovice, a jeho předsedkyně Kamila Zelinková.

Co pro vás znamená pomáhat druhým?
Jakub Jirků: Pomoci někomu, kdo si už sám pomoct nemůže nebo si neví rady. Třeba když potřebuje psychickou podporu.
Tomáš Hůlka: Když někomu pomůžu, třeba maličkostí, věřím, že se mi to nějakou jinou formou vrátí.
Agáta Cáhová: Člověk něco ze sebe dává, co sám nepotřebuje, ale ostatním to může pomoct. Jak říkal Tomáš, myslím si, že tím zároveň něco dělá i pro sebe.

Co vás přivedlo k uspořádání benefice?
Tomáš Hůlka: Především jsme chtěli navázat na předchozí ročníky naší obchodní akademie, které už pomáhaly. Chtěli jsme také pomoct a zároveň se něco naučit. Nakonec jsme získali spoustu zkušeností, které jsme ani nečekali. Pomyslný štafetový kolík teď od ředitele naší školy Aleše Petráka převzal ředitel Gymnázia Česká Antonín Sekyrka. Tak uvidíme, co se v příštím roce společně povede.

Jak jste vybírali, komu pomoc poputuje?
Jakub Jirků: S návrhem přišel Tomáš. Žáci naší školy pomáhali už v minulých letech a my jsme na tuto tradici navázali. Letos se ale benefice poprvé uskutečnila pod hlavičkou projektu Nemoc si nevybírá.

Proč jste jako hlavní bod programu zvolili florbalové utkání?
Tomáš Hůlka: Přemýšleli jsme o různých sportech, třeba o běhu nebo fotbalu. Fotbalových charitativních akcí už tu ale bylo dost a nechtěli jsme být závislí na počasí. Jak přesně vznikl nápad uspořádat florbalové utkání, už ani nevím. Zpětně to ale byla skvělá volba. Místní florbalový oddíl nám pomohl udělat z něj i trochu show.

Jakube, sám florbal hrajete a v benefičním utkání jste také nastoupil. Jak probíhala spolupráce s oddílem?
Jakub Jirků: Díky hraní mám v oddíle spoustu vazeb i kamarádů. To jednání s lidmi z vedení usnadnilo. Byli k nám velmi vstřícní a se vším nám pomohli. Do akce se i osobně zapojili.

Když jsme spolu před letními prázdninami o akci poprvé mluvili, plánovali jste utkání s dobrovolným vstupným. Jak se z původního nápadu stal větší projekt?
Agáta Cáhová: Navázali jsme spolupráci s řadou místních firem a spolků. Postupně přibývaly nabídky a možnosti, co dalšího připravit. Tak vznikal doprovodný program, který nakonec přinesl i značnou část výtěžku. Třeba mažoretky REINAS secvičily přímo pro benefici speciální choreografii. Vyrobily také vlajku HAIMY, kterou do svého vystoupení zapojily.

S rozšiřováním programu rostly i nároky na organizaci. Zapochybovali jste někdy, jestli to zvládnete?
Tomáš Hůlka: To jsme si říkali víckrát. S akcí se ale rozrůstal i tým lidí, kteří nám pomáhali. Zapojila se řada dalších studentů, kteří připravovali třeba grafické podklady, i zmíněný florbalový oddíl. Čím větší akce byla, tím víc lidí přiložilo ruku k dílu.

Neměli jste obavy, zda přijdou lidé? Zda se vám je povede oslovit?
Tomáš Hůlka: Ty jsme měli hlavně na začátku. Proto jsme se snažili připravit pestrý program, ve kterém by si každý našel své, od malých dětí přes rodiče až po seniory.
Agáta Cáhová: I kvůli tomu jsme hodně pracovali na propagaci. Plakáty byly po městě skoro všude a snažili jsme se akci co nejvíc rozšířit i na sociálních sítích. Ale strach jsme měli.

Benefice vynesla 115 145 korun. Čekali jste takový výsledek?
Agáta Cáhová: Takovou částku nikdo z nás nečekal. Doufám, že dětem pomůže. Když se rodičům narodí dítě, představují si, jak se jim změní život a jak bude všechno hezké. Pak ale zjistí, že je nemocné. Přála bych si, aby jim ty peníze pomohly k tomu, aby se děti i rodiče mohli zase společně smát.
Tomáš Hůlka: K výsledné částce přispělo i to, že se peníze nevybíraly jen na samotné akci. Náramky, na kterých celá sbírka stála, se prodávaly také v knihovně, na naší škole, na Gymnáziu Česká v Českých Budějovicích a v Nemocnici Pelhřimov.

Budete se pomoci druhým věnovat i dál?
Agáta Cáhová: Těžko říct, co bude, ale tahle akce ve mně probudila chuť pomáhat. Přes FOKUS jsem začala dobrovolničit v Jeřabině i v domově pro seniory.
Tomáš Hůlka: Mě akce oslovila a dala mi spoustu zkušeností. Když mě někdo osloví s něčím podobným nebo bude potřebovat pomoc, rád se zapojím. Doufám také, že v projektu Nemoc si nevybírá budou pokračovat další čtvrťáci, případně Gymnázium Česká.
Jakub Jirků: Také doufám, že další ročníky navážou a třeba projekt posunou ještě dál.

Čeká vás maturita. Kam byste po ní chtěli zamířit?
Agáta Cáhová: Když všechno dobře dopadne, chtěla bych studovat sociální pedagogiku. Ta samozřejmě není jen o benefičních akcích, ale zajímá mě společnost a pomoc lidem k tomu určitě patří.
Tomáš Hůlka: Maturitou se zatím moc nezabývám. Chtěl bych pokračovat ekonomickým směrem, třeba se zaměřením na sportovní management. Dlouho jsem hrál fotbal a teď v Pelhřimově trénuju mládež, takže bych se rád vydal tímto směrem.
Jakub Jirků: Když všechno dobře dopadne, rád bych šel na práva. Případně zvažuji i ekonomické obory, ve kterých už mám základy. Zajímal by mě třeba marketing nebo management.

Kamil Vaněk